Kobra středoasijská dosahuje délky okolo 1,6 m, její barevnost je rozmanitá – od světle zelené až po tmavě hnědou. Vyskytuje se v oblasti od Turkmenistánu až po severozápadní Indii. Vyhovuje jí zvlněná krajina a podhůří okolo 1500 – 2000 m. nad mořem. Její potrava souvisí s místem výskytu. Nejčastěji loví obojživelníky, drobné savce a také plazy.

Kobra červená (Naja pallida) získala své jméno díky výraznému zbarvení hladkých lesklých šupin.Od ostatních kober se liší úzkou kápí a tmavým pruhem na hrdle. Patří mezi tzv. plivající kobry – v obraně plive do očí a na sleziny útočníka jed. Kořist však loví uštknutím. Můžeme ji potkat v oblastech severovýchodní Afriky. Speciální taktiku obrany používá spolu s jinými hady kobra obojková. Dokáže totiž věrohodně předstírat smrt. Převrátí se na záda a z otevřené tlamy nechá viset jazyk. To vše může doplnit vylučováním páchnoucího sekretu, který má vzbudit dojem rozkládajícího se těla.

Mezi kobrami najdeme i některé vodní druhy - například kobru jezerní a kobru konžskou. Kobra černá (Naja atra) se vyskytuje v oblastech jihovýchodní Asie. Na rozdíl od ostatních druhů je tělo této kobry robustně stavěno. Není to útočný druh, ale její uštknutí může být smrtelné. Kobra monoklová (Naja kaouthia)
Tomuto světlohnědému druhu dala jméno skvrna na zádech. Přestože je jedovatý, má údajně mírnou povahu. To je jedním z důvodů, proč si ho vybírají fakíři pro jejich práci.

Zajímavostí Kobry černokrké (Naja nigricollis) je, že dokáže svůj jed vystříknout na vzdálenost až 4 m. S velkou přesností míří jed vždy do očí, po zásahu může dojít i k oslepnutí.

Podle výskytu nebo zbarvení dostaly jméno další kobry: západoafrická, mosambická, kapská a černobílá.