U slonů neexistuje žádné zvláštní období pro rozmnožování, ale jestliže je samice připravena k páření, přidají se k její skupině samci, kteří ve stádu nezůstají natrvalo. Staří samci žijí jako samotáři. Při chůzi jde slon přibližně stejně rychle jako člověk, když se ale poleká nebo když útočí, dovede běžet až 30 km/h. Toto mohutné zvíře i přes velkou nadváhu našlapuje měkce a pohybuje se téměř bez hluku. Našlapuje jen na špičky prstů, pod kterými má klínovitý polštář z rosolovitého vaziva, které při každém kroku slouží jako tlumič. Přestože skupiny překonávají značné vzdálenosti, nikdy se nevzdalují daleko od vody. Sloni nejenže rádi pijí vodu, ale milují i koupání, a to nejraději každý večer. Takto vzniklé bláto jim slouží jako ochrana před štípajícím hmyzem. Sloni vydávají hluboký, brumlavý hlas, když v buši hledají potravu a navzájem se nevidí. Dříve se toto brumlání vysvětlovalo jako „kručení žaludku“, dnes ale víme, že jde o kloktání vycházející z nosu a chobotu. Je-li slon spokojený, tiše a tlumeně mručí, když má strach, vydává hluboké prsní zvuky, a když se vyleká, krátce a ostře zatroubí. Při bojových hrách se mladí samci postaví proti sobě ve vzdálenosti pěti až deseti metrů, zvednou hlavy, zamávají chobotem a rozeběhnou se proti sobě až na vzdálenost, dokud na sebe nedosáhnou konci chobotů. Pokud se ani jednomu z nich nepodaří druhého zatlačit dozadu, přestanou se přetlačovat a vrátí se zpět. Postavení silnějšího bývá ve skupině u podřízených zvířat tolerováno, stačí jim pouze zahrozit zatočením chobotu nebo zvířením prachu. V takové chvíli je také slyšet typické sloní troubení. Sloni odvádějí přebytečné teplo z těla obrovskýma ušima, ale ochlazují se i tím, že si dávají sprchy. Chobotem si dokážou postříkat kteroukoli část těla. Sloni se často válejí v prachu nebo v bahně, aby svou kůži zbavili cizopasníků a chránili ji před slunečním žárem. Zároveň tím zabrání odpařování vody z povrchu těla.

Dospělý slon nemá v přírodě žádného nepřítele kromě člověka. Jen malá slůňata výjimečně padnou za oběť lvům.

Sloni jsou zvířata, která mají velmi vyvinuté sociální chování a silné rodinné svazky. Jejich vzájemné vztahy jsou tak silné, že své mrtvé „pohřbívají“ pod hromadou větví a listí. Také po nich truchlí a několik hodin zůstávají na stráži u mrtvého. Poprvé se sloni páří ve stáří asi 14-15 let. K námluvám patří gesta náklonnosti mezi samcem a samicí, pří nichž si navzájem proplétají choboty. Obvykle rodí jediné mládě, po 18-22 měsících je to samička a po 21-23 měsících sameček. Slůně bývá 85 cm vysoké a váží asi 110 kg. Při porodu rodičku obklopují jiné samice, aby ji chránily.