Turovité

turovití, Bovidae – čeleď přežvýkavých sudokopytníků; zahrnuje kolem 120 žijících druhů ve 45 rodech, řazených do pěti (podle některých odborníků 16) podčeledí (např. antilopy, buvolci, sajgy, kozy a ovce, tuři). Druhově nejbohatší čeleď recentních kopytníků. Jsou rozšířeni po celém světě, do Jižní Ameriky a Austrálie byli introdukováni. Charakteristickým znakem všech turovitých u obou pohlaví jsou rohy. Turovití našlapují jen na dva prsty s kopýtky, paspárky jsou redukované. Chrup je zjednodušen, chybějí horní řezáky i špičáky.

adax, Addax – rod savců (třída Mammalia) z čeledi turovitých (Bovidae), z podřádu přežvýkavých (Ruminantia), z řádu sudokopytníků (Artiodactyla). Znám jediný druh, adax nubijský (synonymum adas nubický, Addax nasomaculatus). Původně byl velmi rozšířen, v současnosti ohrožen nadměrným lovem. Poslední zbytky populací žijí na jižním okraji Sahary. Statná elegantní antilopa, světle zbarvená, se spirálovitě stočenými rohy. Je dokonale adaptována na život v aridní oblasti, nepotřebuje vodu. Tekutinu doplňuje ze skrovné pouštní vegetace, kterou spásá.

anoa, Bubalus – rod sudokopytníků z čeledi turovitých, z podčeledi turů. Jediným zástupcem je anoa (Bubalus depressicornis), který se vyskytuje ve třech poddruzích: anoa nížinný (Bubalus depressicornis depressicornis), anoa horský (Bubalus depressicornis quarlesi) a anoa Fergusonův (Bubalus depressicornis fergusoni). Anoa patří mezi nejmenší tury, v kohoutku měří asi 100 cm. Obývá horské pralesy ostrova Celebesu, jejichž kácení způsobuje snižování jeho stavů. Pravděpodobně tvoří z vývojového hlediska spojovací článek mezi tury a antilopami. V zajetí se plodně kříží s příbuznými formami turů, např. s buvolem domácím (Bubalus bubalis). arni, Bubalus – rod sudokopytníků z čeledi turovitých, z podčeledi turů (Bovinae). Druh arni (synonymum buvol arni, Bubalus arnee ) žije v několika poddruzích ve vlhkých pralesích Indie a Sund. Zdržuje se v malých stádech v blízkosti vody. Na pastvu vychází v noci. Samci měří v kohoutku až 190 cm, dosahují hmotnosti jedné tuny. Arni je jediným divokým předkem všech plemen buvola domácího. Liší se od něj tvarem a velikostí rohů.

banteng a) Bos javanicus, domácí tur, který se v Asii chová v několika poddruzích, jako banteng jávský (Bos javanicus javanicus), banteng barmský (Bos javanicus birmanicus), banteng bornejský (Bos javanicus lowi); b) domácí druh tur balijský (synonymum tur banteng, banteng domácí, Bos banteng).

beran 1.

strojírenství zařízení k vyvození práce potřebné ke kování. Viz též buchar; 2. vojenství starověký a středověký obléhací stroj k boření opevnění; 3. zemědělství sudokopytník samčího pohlaví z čeledi turovitých (Bovidae), z rodu ovce (Ovis).

buvol, označení pro zástupce dvou rodů sudokopytníků z podčeledi turů (Bovinae), z čeledi turovitých (Bovidae); a) rod Bubalus zahrnuje druhy buvol arni (synonymum arni), který se vyskytuje v několika poddruzích, dále buvol domácí (synonymum buvol indický, Bubalus bubalus) a anoa (Bubalus depressicornis), vyskytující se ve třech poddruzích; b) rod Syncerus je zastoupen druhem buvol africký (synonymum pabuvol kaferský, Syncerus caffer), který se v přírodě vyskytuje v poddruzích buvol kaferský (Syncerus caffer caffer) a buvol pralesní (synonymum buvol rudý, pabuvol pralesní, Syncerus caffer nanus).

dikdik, Madoqua – rod přežvýkavých sudokopytníků z čeledi turovitých. Malé antilopy, vysoké jen 40 cm. Známo pět druhů. Žijí v Africe. gayal [gajál], Bos frontalis – přežvýkavý sudokopytník z čeledi turovitých. Chová se pro chutné maso. Žije v oblastech kolem Bengálského zálivu. Divokým předkem je gaur. gazela, Gazella – rod antilop, přežvýkavých kopytníků z čeledi turovitých, řádu sudokopytníků. Tzv. pravé antilopy, se štíhlým tělem a dobře vyvinutými rohy (někdy i u samic); samci a samice se mírně liší zbarvením. Obývají stepi, polopouště a buše v Africe a Asii; např. gazela obecná (Gazella gazella), gazela Thomsonova (Gazella thomsoni) a gazela Grantova (Gazella granti). goral, Nemorhaedus – rod přežvýkavých sudokopytníků z čeledi turovitých. Jsou známy dva druhy. Žije ve vysokých horách jižní a jihovýchodní Asie.

impala, Aepyceros – rod přežvýkavých sudokopytníků z čeledi turovitých. Je znám jediný druh, impala (Aepyceros melampus) žije ve východní Africe. Druh antilopy.

jak, jak divoký, Bos mutus – velký přežvýkavý sudokopytník z čeledi turovitých; s dlouhou srstí, žijící ve stepích a polopouštích severního Tibetu. Asi v 1. tis. byl domestikován; v současnosti se v celé střední Asii chová jak domácí (Bos grunniensis). Je odolný proti zimě, nenáročný na kvalitu potravy; poskytuje maso, srst (výroba hrubých látek), trus slouží jako palivo. Chovají se i kříženci s domácím skotem.

koza bezoárová, Capra aegagrus – druh kozy, přežvýkavého sudokopytníka z čeledi turovitých (Bovidae), zástupce podčeledi Caprinae (ovce a kozy). Horský druh s prodlouženou srstí na bradě a s relativně krátkýma nohama. Zřejmě jediný předek kozy domácí.

Divoké kozy bezoárové přežívají v ostrůvkových areálech v horách ve Středomoří a Přední Asii, ale byly často vysazovány i jinde. kozy, Capra – rod kopytníků zahrnující kozy v širším slova smyslu i vědecký název pro dva druhy koz a šest druhů kozorožců; horští přežvýkaví sudokopytníci s mohutnými šavlovitými rohy, bez předočních žláz. Samci mají vous na bradě a pachové žlázy pod ocasem. Koza bezoárová (Capra aegagrus) z východního Středomoří a jihozápadní Asie je předkem kozy domácí.

ovce domácí, Ovis aries – označení forem ovcí, které vznikly domestikací muflona (Ovis musimon), ovce kruhorohé (Ovis orientalis) a argaliho (Ovis ammon) asi 7 000 let př. n. l. V současnosti se chová asi 600 plemen, která se dělí podle utváření ocasu na ovce dlouhoocasé (bergamská, paduánská, merino, cigájská aj.), tlustoocasé (karakulská), tlustozadké (awassi) a krátkoocasé (nordická, vřesová, finská, romanovská). Další dělení je podle typu vlny (plemena jemnovlnná, např. české merino, stavropolské merino), kombinované typy plemen chovaných pro vlnu, maso a mléko (např. zušlechtěná valaška, šumavka a východofríská cigája) a kožešinové typy (např. ovce karakulská, kožešina persián). Základní metodou šlechtění je čistokrevná plemenitba.

nilgau, Boselaphus – rod přežvýkavých turovitých sudokopytníků z podčeledi lesoňů. Jediný druh žije v lesích Indie.

nyala, Tragelaphus – rod turovitých savců z podčeledi lesoňů. Známy dva druhy. Žijí ve východní a jižní Africe.

oryx, rod savců (Mammalia), sudokopytníků (řád Artiodactyla), z podřádu přežvýkavých (Ruminantia), z čeledi turovitých (Bovidae), z podčeledi přímorožců (Hippotraginae). Zahrnuje několik druhů antilop, které žijí ve velkých stádech v afrických savanách, polopouštích a buších. Obě pohlaví mají dlouhé, šikmo dozadu obrácené a různě tvarované rohy. Vyskytují se v několika druzích (nazývají se také přímorožci). Stavy těchto antilop byly nadměrnými lovy decimovány, ohrožen vyhynutím je poddruh oryx beisa. Viz též antilopy.

pakůň, Connochaetes – rod přežvýkavých sudokopytníků z čeledi turovitých (podčeleď buvolci). Velké antilopy s dlouhou hlavou, zahnutými rohy, krátkým krkem a s osrstěným ocasem. Obývají africké stepi, žijí ve velkých stádech; známy dva druhy. Dosud hojný je pakůň žíhaný (Connochaetes taurinus), žijící ve východní a jižní Africe. Pakůň běloocasý (Connochaetes gnou) přežívá v posledních chráněných zbytcích v jižní Africe.

pasan, zoologie přímorožec africký, Oryx – rod velkých přežvýkavých sudokopytníků z čeledi turovitých.

Druh antilopy, která žije ve stepích Afriky.

pižmoň, Ovibos – rod přežvýkavých sudokopytníků z čeledi turovitých. Existuje jen jeden druh – pižmoň východní, Ovibos moschabus. Příbuzný turu. Žije v Severní Americe a v Grónsku.

tur domácí, Bos taurus – přežvýkavý sudokopytník z čeledi turovitých, z podčeledi turové. Předchůdcem je vyhynulý tur divoký (Bos primigenius), který žil ještě v historické době ve většině Evropy, v Přední a ve Střední Asii. Odvozuje se z něho většina plemen skotu (např. holštýnské, shorthornské, herefordské). Domestikace proběhla asi před 5 000 lety.

sajga, Saiga – rod přežvýkavých sudokopytníků z čeledi turovitých; blízce příbuzné gazelám. Mají chobotovitě protažený osrstěný čenich. Samci mají jednoduché kroužkované rohy. Stepi jihovýchodní Evropy a Střední Asie obývají zástupci dvou poddruhů: sajga tatarská (Saiga tatarika tatarika) a sajga mongolská (Saiga tatarika mongolica). Začátkem 20. stol. byly sajgy téměř vyhubeny, v současnosti, díky aktivitám ochránců přírody, opět obývají původní areál výskytu.

vodušky, antilopy rodu Kobus; přežvýkavci z čeledi turovitých, z řádu sudokopytníků. Samci mají silně vrubované rohy, které se ohýbají nejprve dozadu, v horní polovině pak špičkami dopředu. Samice jsou bezrohé. Známo pět druhů, které žijí v mnoha poddruzích v oblasti etiopské. Zdržují se ve stádech, obývají savany a bažiny jižní a východní Afriky (např. voduška červená, Kobus leche, voduška znamenaná, Kobus ellipsiprymnus, voduška kob, Kobus kob).

zebu, skupina plemen tura domácího (Bos taurus), přežvýkavého sudokopytníka z čeledi turovitých. Tato plemena byla vyšlechtěna a používají se v Asii a Africe. zubr, Bison bonasus – mohutný přežvýkavý sudokopytník z čeledi turovitých; příbuzný bizonovi. Samec dosahuje hmotnosti 800 – 1 300 kg. Žije ve stádech; v minulosti byl rozšířený v lesích Evropy až po Kavkaz. Během středověku na většině území vyhuben, zachoval se v Białowieském národním parku v Polsku a v Bělorusku (viz též Bělověžský prales).

bizon, Bison bison – velký turovitý sudokopytník (samci měří v kohoutku až 172 cm, s hmotností kolem 1 t, samice jsou podstatně menší); žije na prériích Severní Ameriky (bizon prérijní, Bison bison bison) a v lesích od západního Colorada po Yukon (bizon lesní, Bison bison athabascae). Kolem roku 1867 byl bizon prérijní téměř vyhuben; díky přísné ochraně zachráněn.