endoplazmatické retikulum, soustava kanálků a váčků v buňkách živočichů, zejm. rostoucích. Jeho stěny jsou tvořeny membránou, na které mohou být ribozómy (tzv. drsné, granulární, zrnité endoplazmatické retikulum, významné v syntéze bílkovin), nebo na ní ribozómy nejsou (tzv. hladké, agranulární endoplazmatické retikulum, především s vodivou funkcí). Endoplazmatické retikulum se může spojovat s jadernou membránou, váčky Golgiho komplexu i s buněčnou membránou. Je viditelné jen v elektronovém mikroskopu. ribozomy, ribosomy – buněčné struktury, na nichž probíhá proteosyntéza. Fungují jako veliké multienzymové komplexy. Ribozómy prokaryont a eukaryont se liší svou stavbou; a) bakteriální ribozómy se vyskytují v buňce v různém počtu (od několika set do 30 000 i více); b) ribozómy eukaryont jsou v cytoplazmě volné nebo jsou přisedlé na membráně drsného endoplazmatického retikula a na vnější membráně jaderného obalu; také v mitochondriích a chloroplastech. Golgiho komplex, Golgiho aparát – biologie soustava kanálků a váčků v cytoplazmě rostlinných i živočišných buněk, ve které probíhá buněčný metabolismus, zejm. cukrů. Je tvořená lipidickými membránami. Plně rozvinut je v buňkách obratlovců, v buňkách bezobratlých a rostlin má podobu oddělených tělísek (tzv. diktyozómy). lyzozomy, organely o rozměru 0,2 – 2 nm v podobě granulí nebo měchýřků, nacházející se v cytoplazmě eukaryontních buněk. Obsahující enzymy schopné rozložit pohlcený obsah (např. při fagocytóze), eventuálně i vlastní buňky (autolýza, např. za anaerobních podmínek v odumřelém organismu). Jsou místem intracelulárního štěpení biologických makromolekul, např. bílkovin, polynukleotidů, polysacharidů, lipidů, glykoproteinů, glykolipidů a dalších. metabolismus, fyziologie látková výměna; souhrnné označení pro všechny chemické a energetické změny probíhající v živém organismu, které jsou zdrojem energie pro životní pochody a zdrojem látek potřebných pro výstavbu a obnovu opotřebovaných částí těla. V rozkladném procesu, katabolismu, organismus štěpí a oxiduje („spaluje“) živiny nebo zásobní látky a získává energii, která se pak skladuje buď v malých použitelných množstvích jako energeticky bohaté fosfátové sloučeny (hlavně adenosintrifosfát, ATP), nebo jako nově syntetizované sacharidy, bílkoviny, tuky aj. Při tvorbě těchto látek, v anabolickém procesu, využívá energii a jednodušší molekuly vzniklé při katabolických reakcích. Anabolismus a katabolismus jsou procesy vzájemně propojené a v organismu probíhají vždy současně.