globulin) a fibrilární (vláknité, např. keratin). Mohou obsahovat jeden (ribonukleasa) nebo více polypeptidových řetězců (hemoglobin). Mohou vytvářet komplexy s jinými typy sloučenin, tzv. složené bílkoviny (nukleoproteiny nebo lipoproteiny). nukleové kyseliny, látky složené z nukleotidů; vedle bílkovin to jsou nejdůležitější makromolekulární struktury živé hmoty. Jsou obsaženy ve všech buňkách a virech, slouží k uchovávání dědičných znaků a k jejich přenosu na další generace. Podle druhu sacharidu vázaného v nukleové kyselině se rozlišují: a) ribonukleová kyselina (RNA), obsahuje D-ribosu, uplatňuje se při biosyntéze bílkovin (proteosyntéza). Existuje ve třech typech: mRNA (mediátorová, informační) nese přepis informace z úseku DNA, tRNA nese navázané aktivované aminokyseliny, rRNA je součástí ribozómů; b) deoxyribonukleová kyselina, obsahující 2-deoxyribosu (DNA), skladuje genetickou informaci. Během buněčného dělení se replikuje a každá dceřiná buňka nese shodnou DNA. – Nukleové kyseliny obsahují tři strukturní komponenty: purinové a pyrimidové báze, pentosy a esterově vázanou kyselinu trihydrogenfosforečnou. enzymy, katalyzátory bílkovinného charakteru. Tvoří až 90 % buněčných bílkovin. V současnosti je dobře popsáno a charakterizováno více než 2 000 enzymů, které jsou rozděleny do šesti tříd podle charakteru katalyzované reakce na oxidoreduktasy, transferasy, hydrolasy, lyasy, isomerasy, ligasy (syntetasy). Názvy enzymů jsou buď triviální (např. pepsin), nebo se vytvářejí ze slovního kmene, který představuje katalyzovanou reakci, a koncovky -asa. Největší rozdíl mezi enzymy a chemickými katalyzátory je ve specifitě enzymové katalýzy. Pro objasnění mechanismu enzymového působení byl vytvořen model zámku a klíče (kde enzym představuje zámek a substrát klíč, který přesně komplementárně vyplní zámek) a model indukovaného přizpůsobení, uvažující interakci enzymu se substrátem, při níž se obě složky vzájemně přizpůsobují; dochází k deformaci vazebných úhlů a posléze (při návratu molekuly enzymu do původního termodynamicky stálého stavu) k vlastní katalytické reakci. Enzymy se používají při kultivaci mikroorganismů, pro účely biochemické analýzy a v průmyslu textilním, papírenském a farmaceutickém. pletiva, botanika soubory buněk stejného původu a často i stejné funkce. Vznikají dělením a diferenciací buněk. Rozlišují se pletiva dělivá a trvalá. Podle tvaru buněk a buněčné stěny se rozeznává parenchym, prozenchym, kolenchym a sklerenchym.