Nejvíce dotazovaných volilo možnost promiskuitní lidé a narkomani, což se shoduje s informacemi v odborných zdrojích. Již méně byla volena možnost zdravotnický personál a pracovníci výzkumných ústavů, což mě vcelku překvapilo. Tyto dvě skupiny lidí jsou také velmi ohroženy touto nemocí. Byla uvedena i možnost rómští spoluobčané, která však byla zaškrtávána jen zřídka. Tato skupina obyvatel je jistě také ohrožena, avšak ne již tolik jako skupiny předcházející. U této otázky jsem dotazovaným poskytla možnost napsat i jiné skupiny lidí, které považují za rizikové. Tuto možnost si zvolilo přibližně pět procent dotazovaných a to jak mužů, tak žen. Nejvíce, a vcelku správně, uváděli homosexuály, prostitutky (což se v podstatě shoduje s možností promiskuitní lidé), Afričany a chudé lidi bez vzdělání žijící v oblastech s vysokým rizikem nákazy. Rozdíly mezi muži a ženami byly zanedbatelné, pouze možnost pracovníci výzkumných ústavů volily jen ženy, avšak velmi malé procento.

Šestou otázkou jsem zjišťovala, zda si dotazovaní myslí, že jsou HIV pozitivní a nemocní AIDS sami odpovědní za to, že se nakazili. Větší množství dotazovaných (především mužů) volilo možnost ,,ne“, s čímž se ztotožňuji, protože beru v úvahu např. zdravotníky, děti nakažených matek nebo i ty prostitutky, které byly ke svému ,,povolání“ přinuceny bezvýchodným sociálním postavením. Velmi mě překvapilo, že téměř polovina žen se zodpovědností nakažených za svou nemoc souhlasila, zatímco muži volily tuto možnost jen v mizivém množství. Stojí také za zmínku, že nezanedbatelná část dotazovaných si nebyla jista, ke které odpovědi se přiklonit.

V sedmé otázce jsem se zajímala, zda mají dotazovaní strach z nákazy HIV. Větší část dotazovaných volila možnost ,,ano“, což mě docela překvapilo. Přesto si myslím, že je AIDS v této oblasti spíše mýtickou hrozbou než skutečným nebezpečím.

Osmou otázkou jsem zjišťovala, zda dotazovaní vědí, kde je nejbližší centrum pro HIV pozitivní. Valná většina respondentů nejbližší středisko neznala. Správnou odpověď, tedy v Kroměříži, napsalo pouze několik dotazovaných, z toho převážně žen. Přestože jsem neočekávala, že budou dotazovaní vědět správnou odpověď, předpokládala jsem, že se alespoň pokusí vyvodit správnou odpověď, což se však nestalo.

Na otázku, zda byli testováni na HIV, odpovídala valná většina, že ne. To mě vzhledem k věku dotazovaných nepřekvapilo. Domnívám se však, že většina testovaných by tuto skutečnost zatajila. Zajímavostí je, že v dřívějších dobách byli na virus HIV povinně testovány všechny těhotné matky.