Stimulují nebo aktivují totiž doslova všechny ostatní buňky účastnící se imunitní ochrany - B-lymfocyty (bílé krvinky produkující protilátky nutné k boji s infekcí), cytotoxické T-lymfocyty, které ničí buňky infikované virem, makrofágy a ostatní účinné buňky, které napadají pronikající patogeny.
Jednou z možností, jak obvykle pracuje imunitní systém je, že jakmile je tělo napadeno nějakým choroboplodným zárodkem či virem, vyprovokuje na obranu proti němu speciální molekuly zvané protilátky. Ty proniknou do krve a do tělní tekutiny, kde se ,,přilepí“ na choroboplodné zárodky, čímž je vyřadí z činnosti. Do určité míry se podobný proces odehrává i ve chvíli, kdy se do těla dostane virus HIV. Imunitní systém proti němu vytvoří protilátky. (V tomto stádiu prokáže test krve či tělní tekutiny přítomnost viru HIV v těle.) Problémem je, že se viry HIV ,,schovají“ do buněk v lidském těle a protilátky na ně nepůsobí. Jakmile jednou HIV pronikne do pomocné T-buňky, může způsobit zhoršení funkce buňky nebo ji může zničit (obr. 4). Známkou začátku AIDS je drastické snížení počtu pomocných T-buněk v těle. HIV může také infikovat jiné buňky včetně jistých monocytů a makrofágů a také mozkové buňky. Stejně jako ostatní viry, vstupuje HIV do buňky, aby se množil. Viry se samy množit nedokáží a místo toho využívají mechanismy hostitelské buňky, produkující nové virové částice. HIV je retrovirus, což je unikátní skupina virů složených z genetického materiálů ve formě RNA (místo DNA), obklopené proteinovým obalem. HIV infikuje pomocné T-buňky prostřednictvím proteinu v jeho obalu, zvaného gp 120. Protein gp 120 se naváže na molekulu, zvanou CD4, na povrchu pomocných T-buněk. To je moment, který přiměje buňku vpustit virus dovnitř. Jakmile je HIV uvnitř T-buňky, využije její mechanismy ke kopírování své RNA do DNA pomocí enzymu reverzní transkriptázy. Nově produkovaná virová DNA je pak včleněna do chromozomální DNA hostitelské buňky, čímž je tato buňka ve většině případů neschopná vykonávat svou obvyklou činnost. Po určitou dobu se předpokládalo, že jakmile se HIV začlení do hostitelské DNA, stane se nečinným. Tato teorie vysvětlovala dlouhý interval mezi infekcí a rozvojem AIDS. Ačkoli toto platí o jiných virech, není to případ HIV. Místo toho se HIV během latentního období většinou množí krkolomnou rychlostí. Během replikace viru dochází k mnoha mutacím RNA, což ještě více komplikuje úkol imunitního systému v boji proti viru. Velké množství nově vytvořených virových částic je nakonec schopno oslabovat nebo ničit pomocné T-buňky rychleji, než mohou být produkovány imunitním systémem. Shrnutí

Virus HIV zabíjí bílé krvinky T4-lymfocyty, které hrají důležitou roli v obraně lidského organismu proti infekcím. Problémem léčby je vysoká adaptabilita viru. V průběhu několika měsíců vzniká mnoho nových variant viru, jehož reverzní transkriptáza produkuje DNA i v přítomnosti léků (jako např.