Nové metody léčby AIDS

Obecné informace
V roce 1979 se začali objevovat v USA první případy častého onemocnění pneumonií a Kaposiho sarkomem, která se vyskytovala v určitých lokalitách velice často. V 80. letech zjistili Američané, že jde o onemocnění, které je způsobeno přenosem nového viru. Francouzští vědci tento vir v roce 1983 označili jako LAV a o něco později ho Američané označili jako HTLV III. V roce 1986 se dohodli, že ho začnou označovat jako HIV. Tento vir je původcem onemocnění AIDS. AIDS je zkratka pro SYNDROM ZÍSKANÉ IMUNODEFICIENCE, fatální přenosné onemocnění imunitního systému způsobené lidským virem imunodeficience - HIV. Ve většině případů HIV pomalu napadá a ničí imunitní systém, tedy obranu těla proti chorobám, a zanechává infikovaného jedince náchylného k maligním nádorům a infekcím, které jsou nakonec příčinou smrti. AIDS je posledním stádiem infekce HIV, v jehož průběhu se tato onemocnění postupně objevují. O HIV toho ví dnešní medicína poměrně hodně. Je známo, kde se vyskytuje a jak se přenáší. Také to, že HIV je vysoce citlivý na vnější vlivy. Všude, kde se dostane na vzduch, konkrétně mimo tělo, během několika hodin hyne. Ničí ho vyšší teploty - 60°C, vysokoprocentní líh, běžné dezinfekční prostředky a čistící prostředky obsahující chlór. Rovněž ho ničí zaschnutí tělesných tekutin, ve kterých je obsažen.
Stále přesně nevíme, odkud se HIV vzal. Existuje celá řada různých teorií. Nejpravděpodobnější je, že se HIV vyvinul z viru napadajícího opice jako důsledek pokusů s krví a orgány opic, během tradiční rituálů při nichž dochází k obětování těchto zvířat. To, co však víme jistě, je, že, AIDS ohrožuje zdraví lidí na celém světě. Na začátku devadesátých let odhadovali vědci, že existuje kolem miliónu lidí s HIV pozitivním. Světová zdravotnická organizace (World Health Organization – WHO) předpokládá, že již v roce 2001 jich bylo kolem 40 miliónů (obr. 5). Ve Spojených státech umíral v roce 1991 každých dvacet minut jeden člověk na AIDS. Téměř každá země na světě je touto nemocí nějak ohrožená, ačkoliv HIV se vyskytuje mnohem častěji v určitých oblastech, jako je Severní Amerika, oblast Karibiku, střední Afrika a jihovýchodní Asie. Protože se u většiny lidí nakažených HIV vyvine AIDS, na jehož následky zemřou, představuje tato nemoc obrovské ztráty na životech a další s tím spojené škody.

Vyhlídky na vyléčení AIDS nejsou zatím příliš optimistické. V materiálech o léčbě této nemoci se přibližně dočteme, že v současné době neexistuje žádná léčba, která by byla proti AIDS účinná. Nicméně pomocí moderní terapie se daří podstatně prodloužit přežití pacientů. Rychlý pokrok v oblasti antivirových preparátů dává velkou naději. Prodloužení přežití poskytne pacientům větší šanci, že se budou moci léčit dokonalejšími antivirovými preparáty, které se v budoucnu podaří vyvinout. Proč je obtížné nalézt účinný lék na AIDS?

Typy virů

Díky intenzivnímu výzkumu od počátku osmdesátých let je virus HIV (obr. 1) jedním z nejsledovanějších známých virů vůbec. Vědci už znají jeho detailní stavbu a vytvořili si i jeho genetickou mapu. Přišli na to, že neexistuje jediný typ HIV, ale že jde o typů několik. Ty se pravidelně obměňují (mutují), takže se vyskytují jejich různé varianty. To je jeden z důvodů, proč je tak obtížné nalézt proti nim účinnou vakcínu.
Dva hlavní typy viru se označují HIV-1 a HIV-2 (obr. 2 a 6). Genetická výbava těchto dvou typů je přibližně v šedesáti procentech shodná. Celosvětově je nejběžnější HIV-1, HIV-2 je častější zejména v západní Africe. Oba typy působí podobně, ale HIV-2 způsobuje formu AIDS s mnohem pomalejším vývojem, než u formy způsobené HIV-1. V rámci každého typu existuje několik podtypů, které jsou jen málo odlišnými genetickými variacemi viru. To je výsledek vysoké rychlosti, se kterou genetická výbava HIV mutuje. K nejvíce obměnám dochází v genu kódujícím protein gp120 a tyto mutace mohou měnit strukturu proteinu. Díky nepřetržitým změnám ve struktuře hlavního povrchového proteinu může virus zabránit tomu, aby ho imunitní systém rozeznal.


Mechanismus šíření HIV v organismu a jeho důsledky

Virus HIV napadá různé druhy buněk lidského těla. Mezi ně patří speciální třída bílých krvinek, důležitá pro imunitní systém a známá jako pomocné T-lymfocyty nebo T4 pomocné buňky (obr. 3). Tyto buňky mají důležitou roli při obraně organismu proti virům, bakteriím a dalším choroboplodným zárodkům.

Stimulují nebo aktivují totiž doslova všechny ostatní buňky účastnící se imunitní ochrany - B-lymfocyty (bílé krvinky produkující protilátky nutné k boji s infekcí), cytotoxické T-lymfocyty, které ničí buňky infikované virem, makrofágy a ostatní účinné buňky, které napadají pronikající patogeny.
Jednou z možností, jak obvykle pracuje imunitní systém je, že jakmile je tělo napadeno nějakým choroboplodným zárodkem či virem, vyprovokuje na obranu proti němu speciální molekuly zvané protilátky. Ty proniknou do krve a do tělní tekutiny, kde se ,,přilepí“ na choroboplodné zárodky, čímž je vyřadí z činnosti. Do určité míry se podobný proces odehrává i ve chvíli, kdy se do těla dostane virus HIV. Imunitní systém proti němu vytvoří protilátky. (V tomto stádiu prokáže test krve či tělní tekutiny přítomnost viru HIV v těle.) Problémem je, že se viry HIV ,,schovají“ do buněk v lidském těle a protilátky na ně nepůsobí. Jakmile jednou HIV pronikne do pomocné T-buňky, může způsobit zhoršení funkce buňky nebo ji může zničit (obr. 4). Známkou začátku AIDS je drastické snížení počtu pomocných T-buněk v těle. HIV může také infikovat jiné buňky včetně jistých monocytů a makrofágů a také mozkové buňky. Stejně jako ostatní viry, vstupuje HIV do buňky, aby se množil. Viry se samy množit nedokáží a místo toho využívají mechanismy hostitelské buňky, produkující nové virové částice. HIV je retrovirus, což je unikátní skupina virů složených z genetického materiálů ve formě RNA (místo DNA), obklopené proteinovým obalem. HIV infikuje pomocné T-buňky prostřednictvím proteinu v jeho obalu, zvaného gp 120. Protein gp 120 se naváže na molekulu, zvanou CD4, na povrchu pomocných T-buněk. To je moment, který přiměje buňku vpustit virus dovnitř. Jakmile je HIV uvnitř T-buňky, využije její mechanismy ke kopírování své RNA do DNA pomocí enzymu reverzní transkriptázy. Nově produkovaná virová DNA je pak včleněna do chromozomální DNA hostitelské buňky, čímž je tato buňka ve většině případů neschopná vykonávat svou obvyklou činnost. Po určitou dobu se předpokládalo, že jakmile se HIV začlení do hostitelské DNA, stane se nečinným. Tato teorie vysvětlovala dlouhý interval mezi infekcí a rozvojem AIDS. Ačkoli toto platí o jiných virech, není to případ HIV. Místo toho se HIV během latentního období většinou množí krkolomnou rychlostí. Během replikace viru dochází k mnoha mutacím RNA, což ještě více komplikuje úkol imunitního systému v boji proti viru. Velké množství nově vytvořených virových částic je nakonec schopno oslabovat nebo ničit pomocné T-buňky rychleji, než mohou být produkovány imunitním systémem. Shrnutí

Virus HIV zabíjí bílé krvinky T4-lymfocyty, které hrají důležitou roli v obraně lidského organismu proti infekcím. Problémem léčby je vysoká adaptabilita viru. V průběhu několika měsíců vzniká mnoho nových variant viru, jehož reverzní transkriptáza produkuje DNA i v přítomnosti léků (jako např.

i AZT).
V současné době neexistuje lék, který by dokázal vyléčit AIDS nebo zvrátit infekci HIV, je ale možné úspěšně léčit některé doprovodné infekce a oddálit tak dobu vzniku rozvinutého onemocnění. Léky na HIV zabraňují dalšímu množení HIV v T-4-lymfocytech a brání nově vzniklým virům infikovat další buňky v těle. Léčba také limituje škody v imunitním systému způsobené HIV tím, že snižuje počet HIV virů v těle. To dává imunitnímu systému příležitost zotavit se ze škod napáchaných virem a začít se obnovovat. Na stimulaci nebo i rekonstituci imunitního systému se také významně dále podílí prostředky – imunomodulační látky (interferóny, IL-2 a další). Význam má i transfuze lymfocytů nebo transplantace kostní dřeně. Obrovské úsilí, které se celosvětově věnuje vývoji účinných léků a očkovací látky, dává však naději, že v dohledné době bude možné AIDS vyléčit. Jedna z cest, kterými se vydává výzkum, je zabránit viru HIV, aby pronikl do hostitelské buňky. Existují styčná místa či místa, kde se spolu vážou viry a krevní destičky. Vědci se pokoušejí nalézt lék, který by narušil nebo úplně odblokoval proces, kdy se na sebe vážou. To možná pomůže samostatný virus zastavit. Určité naděje se vkládají i do aplikace solubilního antigenu CD4. Vychází se ze skutečnosti, že gp120 se váže na CD4. Jakmile je podán solubilní CD4, vyváže se virus, čímž se zabrání jeho vazbě na buňky hostitele. Největším problémem aplikace ,,vakcíny CD4“ je krátký poločas života molekuly CD4, 30 až 120 minut, což vyžaduje časté injekce. Existují pokusy obejít tuto nevýhodu vytvořením hybridní molekuly – CD4 by se navázal na konstantní část humánního IgG1. Takovýto imunoadhezin si ponechává schopnost vysokoafinitní vazby s gp120, ale současně se prodlouží poločas jeho rozpadu na 21 dní. Podává se především HIV pozitivním matkám, u kterých se vyvázáním víru v krevním oběhu zabráni jeho přechodu na vyvíjející se plod.



Stávající léčba AIDS a vývoj nových metod

Z přípravků, jejichž účinnost proti viru již byla prověřena v laboratorních podmínkách, se dnes v praxi nejvíce uplatňuje AZT. Zkoušejí se i další preparáty – např. DDI, DDC, TIBOs, Antiproteázy, HEPT, atd. Tyto léky jsou zaměřené proti enzymu reverzní transkriptáza, potlačují její aktivitu a tím omezují rozmnožování HIV.
Někteří vědci se domnívají, že odpovědí na léčbu AIDS by mohla být kombinace různých chemoterapeutik.

Pro kombinaci takových prostředků však platí stejná zpochybnění jako pro léčebné prostředky jednotlivé, i když je prokázáno, že kombinace různých přípravků (AZT+DDI, AZT+DDC+interferon a další) jsou účinnější než jednotlivé preparáty při samostatném použití.
Pokud jde o léčbu onemocnění v časném stádiu infekce virem HIV byla určitá účinnost zjištěna pouze u AZT. Nedávno však byla vyvinuta nová skupina preparátů potlačujících HIV, zvaných proteázové inhibitory. Tyto sloučeniny ,,brzdí“ konečné zpracování mnoha důležitých HIV proteinů, prováděné enzymem HIV proteázou. Bylo prokázáno, že proteázové inhibitory, jako ritonavir a indinavir, alespoň dočasně brzdí rozvoj AIDS. Vliv inhibitorů proteáz na zastavení progrese onemocnění je nejúčinnější, pokud jsou kombinovány s dvěma různými inhibitory reverzní transkriptázy. Jde o tzv. terapii trojkombinací. Nevýhodou léků na AIDS je to, že jsou kvůli nákladům na výzkum a výrobu příliš drahé. Léčba jednoho pacienta moderními anti-retrovirovými léky stojí v USA asi 10 tisíc dolarů ročně a je všeobecně aplikována. To je pro většinu méně bohatých zemí nedostupný luxus. Zdá se ale, že dochází k zásadním změnám.

Jako vždy se najdou i lidé, kteří nedodržují předpisy lékařů, čímž omezují účinnost léčby. Ze strachu o své zdraví užívají každý den přehnané množství léčebných prostředků, jejichž dávkování je omezené pouze na určitou dobu a neberou v úvahu ani diety, které jsou nařízeny při užívání některých léčiv.


TRADIČNÍ MEDICÍNA


Azidothymidin
(3-azido-2,3-dideoxythymidin, AZT, Azitin, Zidovudin, Retrovir)

AZT je první lék proti AIDS, schválený americkou lékařskou komorou pro širokou léčbu AIDS. Z chemického hlediska je to analog thymidinu, u něhož je hydroxy skupina nahrazena azidovou skupinou. AZT ničí virus HIV následujícím způsobem. Po vstřebání do tělových buněk je aktivován trojnásobnou fosforylací – vzniká azidothymidin trifosfát a připojí se na reverzní transkriptázu, ke které má 100x vyšší afinitu než k buněčným DNK polymerázám. Při transkripci virové RNK na virovou DNK, která je thymidin dependentní (závislý), je AZT rozpoznán reverzní transkriptázou jako thymidin a je zabudován do molekuly DNK. Tím je přerušena replikace virové DNK. AZT je virostatikum, které blokuje zpětný přepis virové RNK na DNK v průběhu reverzní transkripce. Jednodušeji řečeno je AZT lék, který likviduje virus HIV tím, že ho ,,naláká" na umělou formu aminokyseliny thymidinu, kterou HIV potřebuje pro svou existenci. Ve všech laboratorních testech (prováděných in vitro – ve zkumavce) bylo zjištěno silné potlačení replikace.

Není ovšem jednoznačně prokázáno, zda replikace poškozeného genetického materiálu představuje skutečně replikaci viru. V těle člověka se zdá, přestože ještě nemáme dostatek výsledků, že lék účinkuje dobře po dobu jednoho až dvou let, poté však replikace HIV pokračuje. Nevýhodou tohoto léku je to, že mívá zároveň nepříjemné škodlivé vedlejší účinky. Mezi ně patří zvracení, poškození jaterních funkcí, bolesti hlavy a chudokrevnost (anémie), úbytek kostní dřeně, makrocytózy, leukopenie, neutropenie, potřeba transfúze, karcinogenní účinek, zmenšení odolnosti vůči příležitostným infekcím a ostatním komplikacím AIDS, vyplavení chloroplastů z buněk, narušení mitochondrií a v důsledku toho narušení mitochondriální dědičnosti a úbytek svalstva. Někteří nemocní ho kvůli vedlejším účinkům užívat nemohou, jiní ho raději sami odmítají. Navíc se Národní ústavy zdraví i farmaceutické společnosti staly terčem tvrdé kritiky: propagují drahý a toxický lék, místo aby byly používány léky jednodušší, levnější a bezpečnější. Poněkud paradoxně tak po zavedení AZT v USA vzniklo období největšího napětí mezi populací postižených AIDS a zdravotnictvím. Viramune (nevirapin, NVP)

Na 7. konferenci o retrovirech a oportunních infekcích v San Francisku byly prezentovány výsledky, které prokázaly významnou účinnost přípravku Viramune v léčbě infekce HIV-1. Viramune byl při testování používán v kombinaci s dalšími antiretrovirovými prostředky. Analýza, která byla na konferenci předložena, hodnotila 171 pacientů bez retrovirů, kteří dostávali AZT a 3TC v kombinaci buď s Viramunem, nebo s placebem (77 Viramune a 94 placebo) jako součást rozsáhlé mezinárodní studie. (Přibližně 25 % pacientů zařazených do studie mělo výchozí ,,virovou nálož“ vyšší než 500 000 kopií/ml, tedy měli v krvi obrovské množství viru.)

Podáváním trojkombinace VIRAMUN+AZT+3TC bylo dosaženo poklesu hladiny HIV v krvi pod hranici detekovatelnosti u 45 % pacientů do jednoho roku. Tento výsledek byl zaznamenán pomocí vysoce citlivého testu schopného detekovat virus v krvi při hladině 50 kopií/ml za použití striktní intent-to-treat analýzy. Tento typ analýzy bere v úvahu všechny pacienty, včetně těch, kteří ukončili léčbu před zakončením studie. U pacientů byl pozorován vzestup CD4+ buněk v průměru o 137. V současné době však nejsou k dispozici žádné výsledky kontrolovaných klinických studií posuzujících účinky Viramunu, kombinovaného s dalšími antiretrovirovými prostředky, na klinickou progresi infekce HIV-1, např. výskyt oportunních infekcí nebo délku přežití.

Viramune je vždy nutno podávat v kombinaci s dalšími antiretrovirovými prostředky.
Obecně snášeli pacienti Viramune celkem dobře. V klinických studiích byly v souvislosti s užitím Viramune nejčastějšími uváděnými nežádoucími vedlejšími účinky rash, horečka, nausea, bolest hlavy a abnormální jaterní testy. U pacientů byly též zaznamenány závažné a život ohrožující kožní reakce a hepatotoxicita.
Od doby, kdy byla provedena tato klinická studie, se trojkombinace VIRAMUN+AZT+3TC stala dostupnou při podáváním dvakrát denně, při němž je požadováno užívání celkem jen čtyř tablet denně. Nová kombinace nijak neomezuje pacienty v jídle či přijímání tekutin. VAKCÍNY PROTI AIDS


VAKCÍNA BARBARY ENSOLIOVÉ

Dne 23. října 2003 na každoročním kongrese o AIDS v San Marinu oznámila Barbara Ensoliová, že její vakcína proti HIV byla při pokusech na opicích úspěšná v 71% případů. Toto procento je v oblasti vakcín proti AIDS dramatickým předělem. Jak vědkyně Barbara Ensoliová tohoto úspěchu dosáhla? Na rozdíl od jiných výzkumných týmů, které se také pokoušejí o vyvinutí vakcíny proti této nemoci, přivedla Ensoliová instituci na nápad nepotírat přímo virus HIV, ale protein TAT. Právě táto bílkovina má na svědomí rozmnožování viru a proto Ensoliovou napadlo zaútočit na chorobu jejím prostřednictvím. Kromě toho se protein TAT nikdy nemění. Tím se liší od viru HIV, vytvářejícího stále nové mutace. Tato italská vakcína jako jediná řeší problémy s imunitní reakcí tím, že využívá biologicky aktivní protein, a sice v přírodním stavu (tzn. stejně, jak ho produkuje virus). Ten není toxický, nemá vedlejší účinky a je schopný vyvolat imunitní reakci v plném rozsahu. Projekt je rozdělený do tří fází. V 1. fázi, která probíhá nyní, jsou prováděny pokusy na opicích. Sedmi makakům byla naočkována nová vakcína založená na aktivním proteinu TAT v přírodním stavu. Následně dostali injekci s virem SHIV, to znamená s kombinací víru HIV (který napadá člověka) a SIV (který napadá opice). Zatím bylo zjištěno, že pět opic je před virem chráněných, protože se nenakazili. Další dvě sice vykazují symptomy onemocnění, to ale postupuje neobvykle pomalu (pozorovaní stále probíhají).

Po vyhodnocení výsledků účinku vakcíny na první skupině opic nastoupí 2. fáze. Bude spočívat v navázání kontaktu s výzkumnými týmy na italských univerzitách. Vzroste počet pokusných opic a budou se zkoušet různé dávky vakcíny a různé způsoby jejího podávání. Záleží na přesném stanovení minimálního množství, které bude zárukou maximálního účinku. Následuje 3. fáze.

Až bude jisté, že vakcína účinkuje na opice, pro které byl použitý ten nejnebezpečnější virus – chiméra a až toxikologické zkoušky ukáží, že nedochází ke kontraindikacím, přistoupí se k pokusům na člověku. Musí však být jistota, že se nevyskytují vedlejší účinky a že nehrozí nebezpečí poškození životně důležitých orgánů. Odhaduje se, že první výsledky budou k dispozici kolem roku 2005.


VÝVOJ VAKCÍNY V AMERICE

Američtí výzkumníci nedávno vyvinuli očkovací látku určenou k polykání, která má být zkušebně nasazena v Africe, aby zamezila dalšímu rozšiřování AIDS. Očkovací látka byla vyvinuta na základě zjištění, že v Keni zůstala skupinka prostitutek nezasažena viry HIV, ačkoli s nimi přicházela po dlouhá léta do kontaktu. Výzkum ukázal, že tyto ženy disponují zvláštní tělu vlastní obranou zprostředkovanou T-lymfocyty.
Očkovací látka obsahující části DNA ze schránky HIV má zmobilizovat tyto imunitní buňky. Přes střeva se dostává materiál DNA do krevního oběhu a jím pak i na sliznice, přes něž se uskutečňuje většina infekcí HIV. Očkovací látka má být brzy k dispozici pro klinické testy.


ALTERNATIVNÍ PŘÍSTUP K LÉČBĚ AIDS

V rámci hledání všech možných terapií HIV choroby, zkoumají mnozí lidé přístupy, vzdálené standardním tradičním metodám léčby. Různé studie naznačují, že čtvrtina až tři čtvrtiny lidí žijících s HIV využila nějaké formy alternativní léčby. Protože je AIDS život ohrožující onemocnění, na které tradiční medicína dosud nenašla lék, alternativní postupy (včetně starověkých tradičních léčitelských metod, duchovních přístupů, zahraničních léčiv, homeopatie a východoindických bylin a hub – např. shiitake) v boji proti této nemoci a jejím příznakům jsou široce využívány. Jsou známy příběhy o zajímavých úspěších i selháních a také o mnoha podvodech. Ke zhodnocení přírodních přístupů je však třeba používat stejná kritéria, jako u léků standardní terapie. To, že je léčba přírodní, neznamená, že není potencionálně toxická nebo nemá vedlejší účinky. Jako vždy je třeba zvážit možnou toxicitu, cenu a dostupnost proti možné účinnosti léčby. Není mým úmyslem konkrétní produkty nebo léčebné postupy doporučovat. Chtěla bych pouze uvést příklady takové léčby. Člověk nakažený HIV se může o takovýchto přístupech dozvědět od mnoha odborníků a za spolupráce s lékařem zkušeným v problematice HIV se pak spojit s tradiční lékařskou péčí.

SHIITAKE

Mezi netradiční metody léčby patří shiitake.

Tato léčivá houba pochází z orientu, kde je vysoce oceňovaná pro svou chuť a léčivé účinky. U nás je tato houba označovaná jako hlíva ústřičná. Japonci používají shiitake po staletí nejen k prevenci, ale i k léčení řady onemocnění od obyčejného nachlazení po zhoubné nádory. ,,U nemocných rakovinou se uplatňuje jak její schopnost chránit buňky před toxickou zátěží, tak její vynikající minerálové složení" vysvětluje Vladimíra Strnadlová z pražského Institutu celostní medicíny. ,,Je prospěšná při boji snad se všemi civilizačními chorobami. Stejně jako mořské řasy na sebe dokáže vázat těžké kovy, jako je rtuť, olovo nebo stroncium."
Na rozdíl od běžných hub obsahuje shiitake velké množství proteinů, B vitamíny a obohacené ionty a minerály. Konkrétně potassium, niacin, vitamín B12, kalcium, magnesium, fosfor, esenciální aminokyseliny, atd. Jedna z dalších sloučenin v houbách Shiitake, Lentinan (beta /1,3/-D glukan), má řadu antivirových účinků, které umocňují obranné funkce organismu. Shiitake tak zvyšuje přirozenou cestou odolnost imunitního systému. Na základě studií, které v 70. letech prováděli především Japonci, se v řadě zemí staly výtažky z těchto hub součástí kůry snižující toxické účinky chemoterapie. V současné době se izoluje výtažek ze shiitake (B - glukan – sulfát), který se v koncentrované podobě (prášek, tabletky, kapky) používá i u nemocných AIDS a HIV pozitivních. Japonští vědci ho dokonce označili za účinnější při léčbě AIDS než běžný lék AZT.


ŠŤÁVA Z ALOE VERA
Aloe vera je rostlina se žlutými dužnatými listy, které se používají k lékařským účelům. Průzračný hustý gel, který je s Aloe verou nejčastěji spojován, pochází z vnitřní části listu. Mezi tímto gelem a zevní povrchovou vrstvou listu je množství zvláštních buněk, které obsahují žlutou hořkou šťávu. Tato šťáva obsahuje minerály, vitaminy, lipidy a enzymy. Mezi nimi antrachinony, barbaloin a isobarbaloin mají celkově velmi pozitivní účinek na lidské zdraví. V nedávných studiích bylo prokázáno, že acetylovaná forma manózy což je antivirově působící součást šťávy z Aloe, má významné účinky při působení proti viru HIV. Acetylovaná forma manózy jednak působí proti vlastnímu viru, ale důležitější je, že významně zesiluje působení AZT. Dávku AZT je možné snížit až o 90%, pokud je podávána společně s Aloe, což by mohlo významně snížit vedlejší účinky spojené s léčbou AZT.

POSÍLENÍ IMUNITNÍHO SYSTÉMU

Domnívám se, že v současné době je posilování imunitního systému v boji proti této nemoci velmi důležité. Protože infekce HIV oslabuje imunitu, což je vlastně příčinou smrti pacienta, je třeba imunitní systém stimulovat nebo aspoň zabránit jeho zhroucení. Byla prokázána účinnost imunomodulátorů, což jsou látky stimulující imunitní systém. Uvažuje se o pasivní imunoterapii (injekční podání protilátek pro podpoření organizmu v boji s infekcí) nebo aktivní imunoterapii (vakcíny pro stimulaci imunitního systému). Tento přístup je v současné době předmětem klinických studií, nejčastěji se zkouší imunoterapie v kombinaci s některým z antivirových preparátů.
Ne nepodstatnou roli v posilování imunity mají některé přípravky a metody alternativní medicíny.


PREVENCE

K léčbě AIDS patří především prevence. Podle mého názoru je právě toto téma od samotného pojmenování této choroby dodnes ze všeho nejdůležitější. Jelikož zatím neexistuje očkovací látka či účinná léčba AIDS, je na zodpovědnosti každého člověka, jak se k nebezpečí nákazy postaví. Nejdůležitějšími způsoby ochrany před touto nemocí je chráněný sex, vzájemná sexuální věrnost partnerů a používání sterilní jehly mezi narkomany a při tetování. Bezpečný sex neznamená používání kondomu pouze při orálním styku, a hlavně, spolu s lubrikantem, při styku análním, který je nejrizikovější formou pohlavního styku, ale i propagaci nerizikových a méně rizikových sexuálních praktik. Velkou roli v prevenci AIDS hraje informování obyvatel, a to především rizikových skupin, mezi něž patří např. narkomani, homosexuálové, promiskuitní lidé. Důležitá je informovanost také v rozvojových afrických zemích s vysokým rizikem nákazy.


DOTAZNÍK

V dotazníku jsem vyhodnotila informovanost 100 náhodně vybraných lidí ve věku 16 – 19 let o AIDS a shrnula jejich názory na vývoj nových léčebných prostředků. 1. Pohlaví:
muž
žena
2. Věk: .........
3. Víte, jaký je rozdíl mezi HIV a AIDS?
ne, nevím
ano..........................................................................................................
4. Znáte osobně HIV pozitivního člověka či nemocného AIDS?
ano
ne
5. Která skupina lidí je podle Vás nejvíce ohrožena nákazou AIDS? (možnost i více odpovědí)
zdravotnický personál
narkomani
promiskuitní lidé
rómští spoluobčané
pracovníci výzkumných ústavů
jiná...........................................................................................................
6.

Myslíte si, že HIV pozitivní jsou sami odpovědní za to, že se nakazili?
ano
ne
7. Máte strach z nákazy virem HIV?
ano
ne
8. Víte, kde je nejbližší centrum pro HIV pozitivní?
ne, nevím
ano..........................................................................................................
9. Byli jste testováni na HIV?
ano
ne
10. Je podle Vás důležitý výzkum nových léčebných metod?
ano, velmi
celkem ano
ne moc
ne, necítím se být ohrožen(a) touto nemocí
11. Kdo by měl financovat výzkum léčby AIDS?
stát
zdravotní pojišťovna
charita, nadace
12. Kdy si myslíte, že bude objeven účinný lék na AIDS?
0-2 roky
3-5 let
6-10 let
více
13. Myslíte si, že se podaří zpomalit šíření AIDS v rozvojových zemích informováním obyvatelstva o této nemoci?
ano
ne
14. Pokuste se odhadnout počet evidovaných HIV pozitivních lidí na světě (v milionech):
...............................................................................................................


Vyhodnocení

V první a druhé otázce dotazníku jsem zjišťovala pohlaví a věk dotazovaných. Byli to převážně osoby ve věku 17 – 19 let, přičemž ženy převažovaly nad muži přibližně o 1/3. Přestože se domnívám, že je zajímavé sledovat jejich odlišné postoje na dané otázky, myslím si, že vzhledem k tématu práce nebudou rozdíly příliš velké. Ve třetí otázce jsem zjišťovala, zda dotazovaní vědí jaký je rozdíl mezi HIV a AIDS. U této otázky jsem se zajímala o informovanost lidí o tomto tématu, která byla k mému překvapení vcelku vysoká. Z grafu vyplývá, že valná většina dotazovaných odpověděla správně, tedy že HIV je virus, který způsobuje nemoc AIDS. Pouze někteří napsali, že není žádný rozdíl, což nelze považovat za správnou odpověď. Informovanost mužů i žen byla poměrně stejná, což mě nepřekvapilo.

Čtvrtou otázkou jsem zjišťovala, zda dotazovaní osobně znají HIV pozitivního člověka či nemocného AIDS. Získala jsem pouze mizivé procento kladných odpovědí, což mě nepřekvapilo, neboť v okrese, kde jsem průzkum prováděla není registrovaný žádný nemocný AIDS. Navíc se většina nemocných léčí v Praze či ve specializovaných centrech, které se v tomto okrese nenacházejí. Rozdíl v odpovědích mužů a žen nebyl téměř žádný.

V páté otázce jsem se dotazovala, kterou skupinu obyvatel považují dotazovaní za nejrizikovější, tzn. nejvíce ohroženou AIDS. Na výběr jsem nabídla pět možností, u kterých jsem předpokládala, že budou nejpravděpodobnější.

Nejvíce dotazovaných volilo možnost promiskuitní lidé a narkomani, což se shoduje s informacemi v odborných zdrojích. Již méně byla volena možnost zdravotnický personál a pracovníci výzkumných ústavů, což mě vcelku překvapilo. Tyto dvě skupiny lidí jsou také velmi ohroženy touto nemocí. Byla uvedena i možnost rómští spoluobčané, která však byla zaškrtávána jen zřídka. Tato skupina obyvatel je jistě také ohrožena, avšak ne již tolik jako skupiny předcházející. U této otázky jsem dotazovaným poskytla možnost napsat i jiné skupiny lidí, které považují za rizikové. Tuto možnost si zvolilo přibližně pět procent dotazovaných a to jak mužů, tak žen. Nejvíce, a vcelku správně, uváděli homosexuály, prostitutky (což se v podstatě shoduje s možností promiskuitní lidé), Afričany a chudé lidi bez vzdělání žijící v oblastech s vysokým rizikem nákazy. Rozdíly mezi muži a ženami byly zanedbatelné, pouze možnost pracovníci výzkumných ústavů volily jen ženy, avšak velmi malé procento.

Šestou otázkou jsem zjišťovala, zda si dotazovaní myslí, že jsou HIV pozitivní a nemocní AIDS sami odpovědní za to, že se nakazili. Větší množství dotazovaných (především mužů) volilo možnost ,,ne“, s čímž se ztotožňuji, protože beru v úvahu např. zdravotníky, děti nakažených matek nebo i ty prostitutky, které byly ke svému ,,povolání“ přinuceny bezvýchodným sociálním postavením. Velmi mě překvapilo, že téměř polovina žen se zodpovědností nakažených za svou nemoc souhlasila, zatímco muži volily tuto možnost jen v mizivém množství. Stojí také za zmínku, že nezanedbatelná část dotazovaných si nebyla jista, ke které odpovědi se přiklonit.

V sedmé otázce jsem se zajímala, zda mají dotazovaní strach z nákazy HIV. Větší část dotazovaných volila možnost ,,ano“, což mě docela překvapilo. Přesto si myslím, že je AIDS v této oblasti spíše mýtickou hrozbou než skutečným nebezpečím.

Osmou otázkou jsem zjišťovala, zda dotazovaní vědí, kde je nejbližší centrum pro HIV pozitivní. Valná většina respondentů nejbližší středisko neznala. Správnou odpověď, tedy v Kroměříži, napsalo pouze několik dotazovaných, z toho převážně žen. Přestože jsem neočekávala, že budou dotazovaní vědět správnou odpověď, předpokládala jsem, že se alespoň pokusí vyvodit správnou odpověď, což se však nestalo.

Na otázku, zda byli testováni na HIV, odpovídala valná většina, že ne. To mě vzhledem k věku dotazovaných nepřekvapilo. Domnívám se však, že většina testovaných by tuto skutečnost zatajila. Zajímavostí je, že v dřívějších dobách byli na virus HIV povinně testovány všechny těhotné matky.

To se však k dotazovanému vzorku populace nevztahuje. Kladně odpovídaly spíše ženy.

V desáté otázce, kde jsem zjišťovala, zda je pro dotazované důležitý výzkum nových léčebných metod, odpovídala většina respondentů ano, velmi. Tento výsledek mě vůbec nepřekvapil. Fakt, že mají lidé zájem na výzkumu nových metod léčby je pro týmy zabývající se vývojem nových léčiv přinejmenším velmi motivující, už kdyby nestačily výstrahy v podobě milionů lidí umírajících na tuto nemoc.

V dotaze, kdo vy měl financovat výzkum léčby AIDS odpovídala většina dotazovaných (především ženy), že stát. Nezanedbatelné procento dotazovaných se domnívá, že by výzkum měla financovat zdravotní pojišťovna. Téměř stejný počet zvolil možnost charita, nadace. Já sama se kloním k názoru, že by výzkum léčiv měl dotovat především stát, který by byl doplňován charitami či nadacemi. Ve dvanácté otázce jsem zjišťovala, kdy dotazovaní očekávají, že bude vyvinut účinný lék na AIDS. Navrhla jsem několik možností, z nichž byla nejméně volena možnost za 0 – 2 roky, z čehož vyplývá, že respondenti jsou v tomto směru spíše pesimističtí. Ženy nejčastěji volily 6 – 10 let, zatímco muži 3 – 5, což mě překvapilo, neboť jsem očekávala, že ženy budou optimističtější. Velké procento očekává, že nový lék bude nalezen za více jak 7 let. Já se přikláním spíše k odpovědi 6 – 10 let, přestože vývoj léčiv postupuje velmi rychle a v současné době již existuje velké množství léků, které AIDS dokáží alespoň oddálit. Na dotaz, zda se podaří zpomalit šíření AIDS v rozvojových zemích informováním obyvatelstva o této nemoci byli kladné a záporné odpovědi vyrovnané, převážila však odpověď ano, k níž se přikláním i já, pokud tomu nebude bránit Vatikán. Domnívám se, že informovanost v těchto zemích je velmi nízká a poučení obyvatel o nemoci by částečně zamezilo jejímu šíření. V poslední otázce se měli dotazovaní pokusit odhadnout počet evidovaných HIV pozitivních lidí na světě. Podle současných zdrojů je těchto lidí přibližně 40 milionů, skutečný počet však pravděpodobně bude několikanásobně větší. Většina dotazovaných uváděla počty v rozmezí 20 – 50 milionů, což je odhad vcelku správný.


Resumé

There is no vaccine or cure for HIV today. However, anti-HIV drugs are available, and taking a combination of anti-HIV drugs (combination therapy) can slow down the damaging effect of HIV on the immune system.

When combination therapy is successful, it can improve the health of someone with HIV, making them less likely to develop what used to be called 'AIDS-defining conditions' and prolonging their life expectancy. In order for the anti-HIV drugs to be most effective a certain level has to be maintained in the body at all times. However, taking anti-HIV drugs can be complicated. Some people have take a large number of pills every day with restrictions about when they have to be taken and with dietary instructions which can make it very difficult to stick to. Some of the treatments have side effects as well.