Lebka (Cranium)
maxilla horní čelist
mandibula dolní čelist
Hrudník (thorax)
sternum kost hrudní
costae žebra (7,3,2)
Páteř (columna vertebralis)
atlas nosič
axis čepovec
Kostra horní končetiny
humerus kost pažní
radius kost vřetenní
ulna kost loketní
ossa carpi zápěstní kosti
ossa metacarpalia záprstní kosti
phalanges prsty
Kostra dolní končetiny
pelvis pánev
femur kost stehenní
tibia kost holenní
fibula kost lýtková
patella čéška
ossa tarsi zánártní kosti
ossa metatarsalia nártní kosti
phalanges prsty
epifýza kloubní konce kosti
diafýza dlouhá část kosti
osteoblasty hmota při růstu kosti
osteocyty kostní buňky
osifikace kostnatění
kostní lamely destičky kostní tkáně
kompakta hutná kostní tkáň
spongióza houbovitá kostní tkáň
symfýza stydká spona
kontraktilita stažlivost, schopnost se zkracovat a vyvíjet mechanické napětí
lokomoce možnost pohybu z místa na místo
kontraktilní bílkoviny přeměňují ATP na mechanickou práci
automacie řízení hladkého svalstva
myofibrily kontraktilní struktury
silné filamenty bílkovinné vlákenka, jsou tvořeny myozinem
slabé filamenty aktin
kontrakce zkrácení svalu zasunutím slabých filamentů mezi slabé
motorické nervy inervují kosterní svalstvo
antagonismus svaly působí proti sobě
flexor ohybač (biceps)
extensor natahovač (triceps)
fascie tvoří povrch svalů
Opěrná soustava - kostra
- pevná opěrná soustava, ochrana vnitřních orgánů
- pasivní pohybový aparát, ve spojení se svaly zajišťuje pohyblivost
Pojivové tkáně opěrné soustavy
- kosti, vazy (spojují jednotlivé kosti), šlachy (připojují svaly ke kostem), chrupavky (pokrývají styčné plochy kloubů a tvoří meziobratlové ploténky)
- pojivové tkáně – základní hmota a vlákna, kolagen (tvrdý) a elastin (pružný) – nejrozšířenější bílkoviny v těle (40%)
Stavba kosti
- vazivová okostice, kostní tkáň a kostní dřeň
- osteoblasty – mezibuněčná hmota, osteocyty – kostní buňky
- organická (kolagenní vlákna) a anorganická (mikrokrystaly vápenatých solí – způsobují tvrdost kosti)
- diafýza (střední část), epifýzy (rozšířené kloubní konce)
- Haversův systém – stavební jednotka kosti, struktura kolem Haversova kanálku (cévy uprostřed soustředně uspořádaných kostních lamel)
- povrchovou vrstvu kostí tvoří hutná kostní tkáň, houbovitá kostní tkáň má strukturu kostních trámců, které vytvářejí prostorovou síť, tvoří vnitřek kostí a v hlavicích dlouhých kostí
- kostní dřeň – je uložena uvnitř diafýzy dlouhých kostí, je prostředím pro vznik červených i bílých krvinek a krevních destiček, v mládí především červená kostní dřeň, postupně je nahrazována tukovou tkání a mění se v žlutou kostní dřeň (morek, v dospělosti se krvinky tvoří už jen v krátkých a plochých kostech)
- povrch kosti tvoří okostice – tuhá vazivová blána, bohatě prokrvená, s obsahem velkého množství nervových zakončení
Růst kostí
- místa růstu se nazývají růstové chrupavky, nacházejí se na rozhraní epifýzy a diafýz
- k růstu kostí dochází až do 18. a 23. roku života
- osifikace – kostnatění, růstové chrupavky se po ukončení růstu mění na kostní tkáň
- činnost buněk růstových chrupavek řídí růstový hormon somatotropin (hypofýza) a růstový faktor somatomedin (játra)
- růst do délky: buňky chrupavky u diafýzy se rychle dělí, u epifýzy se rozpadají a kostnatí => chrupavka se posouvá směrem ke kloubnímu konci kosti
- růst do šířky: přirůstání nových vrstev kostních lamel hluboko v okostici
Spojení kostí
- souvisle a pevné spojení kostí vazivem (lebeční kosti novorozence), chrupavkou (stydká spona, meziobratlové ploténky) nebo kostní tkání (křížové obratle) tvoří nepohyblivé spojení kostí
- klouby tvoří pohyblivá spojení kostí, kloub je uzavřen do kloubního pouzdra, vyplněného olejovitou kloubní tekutinou, skládá se z jamky a hlavice krytých kloubní chrupavkou (snižování tření)
Kostra lidského těla
- rozlišuje se kostra osová (lebka, páteř+žebra a hrudní kost) a kostra končetin
Kostra osová – páteř (columna vertebralis)
- páteř tvoří pružnou osu kostry a tvoří kostěnou ochranu pro míchu
- je složena z 33 obratlů (vertebrae) – 7 krčních, 12 hrudních, 5 bederních, 5 křížových, 4 kostrčních, je dvojesovitě zakřivená (kyfóza – dozadu, lordóza – dopředu)
- na hrudních obratlích je 12 párů žeber (costae), 7 pravých (připojených k hrudní kosti), 3 nepravých (připojeny chrupavkou k nejspodnějšímu páru žeber) a dva páry žeber volných (končí mezi svaly břišní stěny)
- obratle jsou složeny z těla, oblouku a výběžku
- atlas – nosič – má odlišnou stavbu, nemá tělo, ale kloubní plošky pro spojení s týlní kostí, umožňuje kývavý pohyb hlavy
- axis – čepovec – vystupuje z něj kuželovitý výběžek – zub čepovce, který je kloubně spojen s obloukem atlasu a umožňuje otáčení hlavy
- obratle se směrem od lebky ke křížové kosti zvětšují (zvláště jejich těla)
- mezi obratli jsou meziobratlové ploténky – chrupavčité destičky spojující vzájemně jednotlivé obratle
- oblouky a těla obratlů ohraničují obratlové otvory, které tvoří páteřní kanál, ve kterém je uložena mícha
Kostra osová – lebka (cranium)
- je připojena k páteří, je tvořena mozkovou (tvoří kostěné pouzdro na mozek:) a obličejovou částí
- zadní oddíl lebky tvoří týlní kost s velkým týlním otvorem (vstup páteřní míchy do lebeční dutiny), dvěma výběžky je připojena k atlasu
- kosti: klínová, čelní, temenní, spánkové
- obličejová část lebky je menší než mozková, největší kostí je horní čelist, spojená se spánkovými kostmi lícními kostmi
- kosti: čichová, slzní, nosní, patrové, dolní čelist a jazylka
Kostra končetin
- končetiny jsou k osové kostře připojeny pletenci
- lopatkový pletenec je tvořen klíční kostí a lopatkou
- pánevní pletenec je tvořen pánevní kostí (kyčelní, sedací a stydké kosti spojené stydkou sponou)
- ve končetinách převažují dlouhé kosti, které se v kloubech pohybují jako páky
- horní a dolní končetina se od sebe liší svou funkcí – horní končetina slouží k uchopení předmětů (je útlejší, má více pohyblivých kloubů), dolní končetina slouží k lokomoci a opoře těla (je mohutná a klouby jsou méně pohyblivé)
Volná horní končetina
- kost pažní (humerus), loketní kloub, kost loketní (ulna) a vřetenní (radius)
- kostra ruky: zápěstí (carpus) (8), záprstí (metacarpus) (5), prsty (phalanges, 5x3(2))
Volná dolní končetina
- kost stehenní (femur) (nejsilnější kost v těle, mezi hlavicí a tělem je krček), kost holenní (tibia) a lýtková (fibula), čéška (patella) (kost vsunutá do šlachy čtyřhlavého svalu stehenního, tvoří přední část kolenního kloubu)
- kostra chodidla: zánártní kosti (tarsus) (největší je kost patní, kost hlezenní), nártní kosti (metatarsus), prsty (phalanges)
Pohybová soustava - svalstvo
- aktivní pohybový aparát, ve spojení s kostrou umožňuje pohyblivost jednotlivých částí těla i pohyb celého těla (lokomoci)
- 3 typy svalstva: kosterní (příčně pruhované – umožňuje pohybovou aktivitu), hladké (umožňuje pohybovou činnost vnitřních orgánů), srdeční sval (pohyb krve v cévní soustavě)
- schopnost svalových buněk stahovat se a vytvářet mechanické napětí je umožněna přítomností kontraktilních bílkovin (aktin a myozin), které přeměňují energii uloženou v molekulách ATP na mechanickou práci
Kosterní svaly
- představují největší tělesnou tkáň, tvoří až 50% celkové tělesné hmotnosti, jejich funkcí je zkracovat se nebo vyvíjet napětí
- sval je tvořen ze svazků svalových vláken, kontraktilními strukturami jsou myofibrily
- široká část svalu se nazývá svalové bříško, na okrajích vybíhá do šlach (svazky kolagenních vláken), připojení šlachy ke kosti se nazývá svalový úpon
- myofibrily se skládají ze slabých (aktin) a silných (myozin) filamentů, zakotvených v destičkách,, kontrakce svalu je založena na zasouvání slabých filamentů mezi silné
- energie se získává štěpením ATP, signálem pro zahájení reakcí je zvýšení koncentrace vápenatých iontů, k němuž dojde při nervovém podráždění (kosterní svaly jsou inervovány motorickými nervy)
- rozlišujeme svaly: hlavy, krku, hrudníku, břišní, pánevní, zádové a svalstvo horní a dolní končetiny
- antagonismus – základní princip činnosti svalstva - velmi časté uspořádání svalů do páru tak, že kontrakce jednoho působí proti kontrakci druhého
Srdeční sval
- srdeční svalové buňky jsou krátké a rozvětvené, k přenosu inervace dochází mezi jednotlivými buňkami (vodivé spoje)
- srdce má dvě vlastní centra automacie (dávají podnět k inervaci a stahu)
- nervové inervace přicházející k srdečnímu svalu činnost pouze urychlují nebo zpomalují
Hladké svalstvo
- tvoří aktivní složku mnoha vnitřních orgánů (např. žaludek a střeva)
- buňky jsou menší a mají vřetenovitý tvar, nejeví známky příčného pruhování (filamenty mají jiné složení a jsou jinak uspořádané)
- kontrakce hladkých svalů jsou pomalé, funkce mnoha z nich spočívá pouze v udržování nebo změně napětí ve stěnách orgánů
- jsou inervovány autonomními nervy, nelze je ovládat vůlí (na rozdíl od kosterního svalstva), ne jejich činnost působí i hormony (některé kontrakce mohou být hormony i vyvolány)
