Nejčastěji těchto metod využíváme peroperačně při odběru patologického materiálu, punkce pak zejména ambulantně k odběru materiálu z kloubů a hematomů, jež dále odesíláme k biochemickému a bakteriologickému vyšetření.C)NEUROLOGICKÉ VYŠETŘENÍ: základní neurol. vyšetření je ndílnou součástí zejména při poraněních a chronických afekcí páteře. Vyšetřujeme základní reflexy na horní a dolní končetině, citlivost a motoriku, bolest. Zjišťujeme stupeň a případnou patologii prokrvení periferie, zda pacient močí bez obtíží, zda udrží stolici a moč. Ze specifických vyšetřovacích metod neurologických využíváme perimyelografii, a to hlavně peroperačně při řešení poranění páteře. Dále je možné využít metody elektromyelografické, elektroencefalografii při postižení centrálního nervového systému.D)VYŠETŘENÍ PERIFERNÍHO OBĚHU: vyšetřujeme barvu a trofiku kůže, změny kožní teploty, otoky, zatvrdnutí a další změny. Z klinických testů můžeme využít měření tepové frekvence v predilekčních lokalizacích na horní i dolní končetině, Perthesův test a Prattův test, Ratschowův test, orientačně pak Homansův příznak při podezření na hlubokou flebotrombózu dolní končetiny. Ze specifických metod využíváme Dopplerovského vyšetření. Pomocí všech těchto postupů jsme schopni diagnostikovat uzávěrová postižení cév, záněty, venózní a lymfatické poruchy, žilní insuficienci.4.laboratorní diagnostika: Hodnoty laboratorních testů patří nedílně k celkovému vyšetření pacienta hospitalizovaného na ortopedickém oddělení.

V případě ambulantní praxe však tato vyšetření využíváme pouze sporadicky, a to zejména vyšetření bakteriologické kloubního punktátu, někdy při podezření na zánětlivé onemocnění pak specifické a nespecifické markery zánětu. Při podezření na nádorové onemocnění zase využíváme stanovení markerů nádoroých. V případě hospitalizovaných pacientů začínáme základním biochemickým vyšetřením a stanovením hodnot krevního obrazu, popřípadě diferenciálu. Krevní obraz: verytrocyty - muži 4.5-5.9 * 10 Exp 6/ml ženy 4.0-5.2 * 10 Exp 6/mlvhemoglobin – muži 140-180 g/l ženy 120-160 g/lvhematokrit – muži 42-52 % ženy 37-47 %vleukocyty – 4.0-9.0 * 10 Exp 9/lvtrombocyty - 140-440 * 10 Exp 3/ml Biochemické hodnoty: vglykemie – 3.6-5.6 mmol/lvnatrium – 134-150 mmol/lvkalium – 3.6-5.4 mmol/lvchloridy – 97.0-109.0 mmol/lvmočovina – 1.66-8.30 mmol/lvkreatinin – muži 74.0-120.3 mmol/l ženy 58.9-103.1 mmol/lvkyselina močová – 166-416 mmol/lvbilirubin – do 17 mmol/lvALT – do 0.73 mkat/lvAST – do 0.66 mkat/lvGMT – muži do 1.68 mkat/l ženy do 1.08 mkat/lvALP – 0.66-2.2 mkat/l Diferenciál: vtyčky – do 5 %vneutrofilní granulocyty – 40-70 %vbazofilní granulocyty – do 1 %veozinofilní granulocyty – do 4 %vlymfocyty – 25-45 %vmonocyty – do 7 % Sedimantace erytrocytů:vmuži – přibližně věk/2vženy – ( věk + 10 )/2 Z dalších hodnot nás poté zajímají hladiny celkové bílkoviny ( 64-82 g/l ). V případě podezření na revmatický původ onemocnění pak doplňujeme hodnoty ASLO ( do 200 UI/ml ), latex fixační zkoušku na revmatický faktor, CRP ( do 8 mg/l ). K dalším doplňkovým vyšetřením řadíme hodnoty Ca ( 2.05-2.90 mmol/l ), P ( 0.65-1.62 mmol/l ), kyselé fosfatázy ( do 4.30 ng/ml ), CK ( muži do 3.24 mkat/l, ženy do 2.85 mkat/l ), CK-MB ( do 0.6 mkat/l ).

Při podezření na patologii ve stavu vnitřního prostředí stanovujeme hodnoty pH krve, HCO3-, CO2, O2 a BE vyšetřením podle Astrupa z arterializované krve. V neposlední řadě pak zejména u pacientů dlouhodobě užívajících antikoagulancia a u pacientů u nichž tuto léčbu nasazujeme v pooperačním období, je nutné vyšetření hodnot Quicka a APTT. Vyšetření moče a sedimentu využíváme zejména v případech podezření na močovou infekci. Vyšetření nám umožňuje stanovit bakteriologicky patologické agens a zároveň stanovit citlivost tohoto agens vůči antibiotikům. Bakteriologické vyšetření punktátů, moče a jiných tělesných tekutin nám, spolu se stanovením citlivosti patogenu na antibiotika, dává všechny předpoklady pro adekvátní terapii specifických a nespecifických zánětlivých onemocnění. Z dalších metod je významné již zmíněné vyšetření histologické a patologické, při podezření na tuberkulózní etiologii onemocnění pak Mantoux test. Závěrem možno říci, že přes nesčetné množství vyšetřovacích metod je třeba klást důraz zejména na vyšetření klinické spolu s důkladnou anamnézou.

Je třeba vyjít ze subjektivních pocitů pacienta a postupně objektivizovat nález. Základním pravidlem pak zůstává vyšetřovat pacienta dostatečně vysvlečeného, aby nedošlo k přehlédnutí jiného poranění a některých projevů onemocnění muskuloskeletálního systému. Teprve po stanovení předběžné, pracovní, anamnézy z klinického vyšetření indikujeme další, pomocné, metody, s jejichž dopomocí dojdeme ke konečné diagnóze po vyloučení jiných možných příčin daného klinického stavu. Nezbytností je v případě pochybnosti konzultovat vlastní závěr se zkušenostmi staršího kolegy. Teprve na základě takto stanovené diagnózy přistupujeme k terapii indikované pro danou poruchu. Využíváme metod konzervativních, semikonzervativních a invazivních, přičemž se snažíme vycházet z nejjednodušších a pro pacienta nejschůdnějších postupů a zásahu do vnitřního prostředí organismu se snažíme pokud možno vyhnout. Cílem je zdravý, spokojený pacient, schopný plné integrace do společnosti a návratu ke svému povolání.