Dyslexie (nejen) v hodinách němčiny

„Moje dítě má problémy se psaním a se čtením. - Dyslexie? Jak mu mohu pomoci ?“

S touto otázkou se na nás často obracejí rodiče. Je to problém, který se týká dětí na celém světě a je to problém, který se týká nás všech. Dyslexie se neobjevila až v posledních deseti letech, co se jí věnujeme na našich školách. V západních zemích se touto otázkou zabývají už od začátku šedesátých let, a přesto procházejí základní školou děti, kteří v dospělosti neumějí v podstatě číst ani psát, protože jim nebyla věnována patřičná péče a pozornost.

V jednom vysílání německé televize takoví dospělí vypovídali:

Člověk má neustále strach z kontaktů, má strach mluvit, má strach, že ti druzí něco poznají.

Strach z úřadů, protože neumíte vyplnit žádný formulář. Strach z pošťáka, protože jen s největšími obtížemi zvládnete podpis. Strach z telefonování, protože nenajdete adresu ani telefonní číslo. Strach v restauraci, protože nemůžete přečíst jídelní lístek.

Strach, strach, strach .......

Jak tedy mohou učitelé a rodiče pomoci ?

Přestože se už tolik let věda tímto problémem zabývá, přestože už toho bylo o dyslexii tolik napsáno, jsme stále v praktickém vyučování bezradní. Přes všechny výzkumy nebyl nalezen žádný jednotný model, který by ukázal jednoduchý, praktický způsob řešení problému.

Jisté ale je, že tyto děti potřebují naše pochopení a podporu. Jinak jsou velmi nešťastné. Podle svého temperamentu buď rezignují, nebo s učitelem bojují, tzn. ruší vyučování.

Tyto děti by měly vědět, že nejsou hloupé, protože mají problémy se čtením, psaním nebo počítáním. Tento svůj handicap mohou zvládnout a možná i využít. Americký pedagog, psycholog a spisovatel - dyslektik - seřadil základní schopnosti, které mají dyslektici :

Využívají schopnosti mozku měnit a vytvářet smyslové vnímání
Své okolí vnímají velmi uvědoměle
Jejich touha po vědění je nadprůměrná
Myslí především v obrazech, ne ve slovech
Prožívají myšlené jako reálné
Disponují velmi živou fantazií
Pokud nejsou tyto schopnosti učiteli nebo rodiči potlačeny či zničeny, mohou vést k neobyčejné kreativitě a nadprůměrné inteligenci. ( Ronald D. Davis )

To dokazují tito slavní dyslektici :

Dwight Eisenhower, Woodrow Wilson, John F.