Jediný druh orangutana a devět druhů gibona se považují za členy jedné rodiny – rodiny opičí. Jelikož obývají džungle jihovýchodní asijské pevniny a ostrovů, nazývají se asijské opice. Křehký gibon patří k menším druhům, zatímco ohromní orangutani patří k jedněm z největších.
Orangutan znamená v překladu z malajštiny „pán lesa“. Existuje pouze jeden druh orangutana, ačkoliv dvě oddělené žijící populace – jedna na Borneu a druhá na Sumatře – se od sebe malinko liší. Orangutan sídlící na Sumatře je štíhlejší, bledší, má delší chlupy a protáhlý obličej.
Jako jedna z největších opic, orangutan je viditelně větší než giboni nebo menší druhy opic. Tělo pokrývá dlouhá, načervenalá, huňatá srst. Obličej je hladký, kromě dospělých samečků na Sumatře, kteří nosí dlouhou bradku. Dospělí samečkové jsou dvakrát tak větší než samice a jejich vzhled je nápadnější, když se jim vyvine mohutná masitá obruba na každé straně tváře. Má vysoké tučné temeno, rozsáhlý hrdelní váček, který přidává ozvěnu k jeho hlasitému pokřiku. Navíc srst dospělých samců se významně zabarvuje do tmava.
Orangutan má dlouhé zadní i přední končetiny, které mu umožňují houpavý pohyb po stromech. Jeho poměrně vysoká váha mu znemožňuje hbitost pohybu. Jeho pohyb se dá charakterizovat obecně jako snaha uchopit pevně větev za větví a energicky se odrazit. Celý strom se pohybem orangutanova těla roztřese a on má šanci najít větev, která udrží jeho váhu. Chodidlo orangutana připomíná zvláštní druh dlaně se zahnutými prsty. Když se orangutan prodírá větvemi, činí to se všemi čtyřmi končetinami, použije k uchopení dlaně i chodidla.
Orangutan je mezi primáty výjimečný tím, že žije skoro osaměle – jediná pevná vazba existuje mezi samicí a jejím jediným mládětem. Dospělí samci si zakládají svá teritoria, která postrádají přesně určené hranice a často zasahují na území jiných orangutanů. Zvířata se také hodně často potulují za pomezní čárou. Když se dospělí jedinci potkají na stejném území, pokouší se jeden druhého ignorovat, ačkoli příležitostně dochází k násilným a extrémně hlučným šarvátkám. Stavba hnízda

Orangutan je činný hlavně přes den. Navzdory své mohutné váze tráví většinu času ve stromoví, kde si staví hnízda z listí a obstarává si větvičky, na kterých by se mohl pohodlně vyspat. Hnízdo vzniká ohnutím a propletením silnějších větví. Příležitostně si před usnutím nahromadí větvičky na hlavu.