Díky ničením keřů, kácení stromů, odvodňování mokřin vznikaly eroze.

V šedesátých letech byli genetici schopni vypěstovat plodiny vhodné pro specifická prostředí, což byl začátek takzvané „zelené revoluce“. V sedmdesátých letech mohli už biochemici znovu zkombinovat genetickou strukturu rostlin, aby docílili nových hybridních druhů plodin s vyššími výnosy a zvýšenou odolností proti chorobám. V osmdesátých letech rozmnožování rostlin nepohlavní cestou umožnilo velkovýrobu klonovaných rostlin, které mají shodné vlastnosti: charakteristické znaky, jako výška, velikost ovoce a rychlost zrání, jsou u plodin vzniklých tímto způsobem velmi podobné. V důsledku toho náklady na sklizeň klesají a výnosy rostou.

Už tehdy lze rozlišit dva typy zemědělství jako zdroje obživy, oba ještě dnes existují v rozvojových zemích. V prvním se intenzívně využívá lidské práce a pěstuje se neustále jedna plodina (monokultura) – např. rýže na Dálném východě. V druhém se intenzívně využívá půda a na malém kusu země se pěstuje celá řada plodin (polykultura), dokud se úrodnost půdy nevyčerpá. Pak se obdělá jiný kus země. Základem rostlinné výroby jsou tedy kulturní rostliny, jinak nazývané zemědělské plodiny. Poněvadž se jedná o rostliny člověkem zušlechtění, jež mají jiné vlastnosti nežli rostliny téhož druhu, rostoucí planě bez péče člověka.
Zušlechťováním a staletou kulturou se hospodářské plodiny staly výkonnějšími, to znamená uzpůsobenými k největšímu a nevýhodnějšímu zužitkování životních podmínek: světla, tepla, vzduchu, vody a živin. Soustavným výběrem a záslužnou prací šlechtitelů bylo vytvořeno velké množství odrůd šlechťených, z nichž každá má své hospodářské vlastnosti a nároky vyvinuty v různém stupni a směru. Sortimenty plodin, které nyní máme k dispozi, umožňují výběr vhodných druhů a odrůd pro různé výrobní oblasti i pro různé pěstitelské účely. Výkonnost i nároky zemědělských plodin a jejich odrůd se zkouší ve výzkumných ústavech a odrůdových zkušebnách. Podle výsledků zkoušek se provádí rajonizace i mikrorajonizace odrůd, plodin i celé rostlinné výroby. V budoucnu počítá rostlinná výroba též se zaváděním stále nových rostlin do kultury a perspektivně i s pěstováním nižších autorofních heterotrofních rostlin (zelené řasy, rozsivky, kvasinky) jako základní potravy v podmínkách pro běžné zemědělství nevhodných (pouště, polární oblasti, kosmické dopravní prostředky a stanic, planety). Rostlinné produkty jsou dosud nenahraditelné a jejich potřeba s růstem počtu obyvatelstva vzrůstá. Některé suroviny, jako např.