Abychom porozuměli, co to vlastně klonování je, musíme znát význam níže uvedených pojmů.


Klon = skupina buněk geneticky zcela totožných a vzniklých dělením z jedné buňky ( resp. organismu)

Klonování = množení buněk či zárodků, ale také úseků dědičné informace (genů), jímž se získá populace identického složení (charakteru, vlastností) jako byl výchozí materiál

DNA = zkr. deoxyribonukleová kyselina. Druh nukleové kyseliny, která je základem dědičné informace. Je tvořena dvěma dlouhými řetězci navzájem spirálovitě obtočenými, jejichž základními kameny jsou nukleotidy lišící se přítomností čtyř různých bazí, jejichž jedinečné seskupení v řetezci je podkladem informace v DNA (adenin-A, thymin-T, cytosin-C, guanin-G)

Plazmidy = kruhové DNA, vytvářejí jakýsi dodatek genetické informace bakterie. Jsou relativně malé a uvnitř bakterie se dobře množí. A právě tyto vlastnosti jsou pro klonování kusů DNA a genů klíčové. Pokud zařídíte, aby se kus DNA nebo gen, který chcete naklonovat, stal součástí plazmidu, můžete ho vnést do bakterie a ta vám tento gen namnoží. Plazmid tak slouží jako nosič, tzv. vektor, klonované DNA. Po namnožení v bakteriích už stačí jen plazmid z bakterií opěr získat. Plazmid s DNA, kterou chcete naklonovat se nazývá rekombinantní DNA.

Replikace = proces zdvojení DNA



Klonovat můžeme například DNA. Cizorodá DNA se vloží in vitro ve zkumavce do tzv. vektoru, kruhové DNA odvozené od plazmidu nebo bakteriofága. Tím se vytvoří rekombinantní DNA. Ta je vnesena do hostitelské buňky. Cizorodá DNA se v buňce replikuje (pomnožuje) jako součást vektoru. Rekombinantní DNA pomnožená v dostatečném množství může být izolována a cizorodá DNA může být v případě potřeby vyštěpena a oddělena. Tímto se získá velké množství kopií původní DNA. Pokud jsme do vhodného vektoru vložili celý gen, je možné přimět hostitelskou buňku, aby produkovala protein, který tento gen kóduje. Pak se říká, že klonujete protein.

Klonovat můžeme i hostitelské buňky, zmíněné v předchozím odstavci. Cílem je získat populaci buněk, které mají naprosto shodné vlastnosti, jsou tedy kopií jediné původní buňky.

Již několik let se používá klonování na úrovni embryí, kdy se embryo, tvořené několika buňkami, mechanicky rozdělí na několik částí, které se pak samostatně vyvíjejí. Zřejmě podobným způsobem vznikají i jednovaječná dvojčata.

Velkým pokrokem v této oblasti byla nepochybně ovce Dolly (1996).





-1-



Ta vznikla zcela rozdílně, tzv. jaderným transferem.