Zákožka svrabová (Sarcoptes scabiei)

Řád: Roztoči (Acarina)
Podřád: Zákožkovci (Sarcoptiformes)

Do tohoto podřádu řadíme roztoče, jejichž tělo je velmi často rozděleno příčnou rýhou mezi druhým a třetím párem nohou ve dvě části. Jejich četné průduchy, pokud jsou vyvinuty, jsou na povrchu těla těžko zjistitelné. Někdy vůbec scházejí. Celý podřád dělíme na dvě sekce: Acaridia a Oribatei. Sekce Acaridia se dá rozdělit do dalších dvou skupin. Do první řadíme škůdce zásob a mnoho volně žijících druhů (Skladokaz moučný), do druhé skupiny odporné cizopasníky lidí i zvířat, kteří způsobují svrab a prašivinu. Zákožka svrabová (Sarcoptes scabiei)
Je to roztoč kulatého trupu. Samička je dlouhá až 0,4 mm, kdežto sameček je menší. Na trupu rozlišíme ústroje ústní a krátké nožky. Samičky zákožky svrabové vrtají pod kůží chodbičky, které jsou viditelné pouhým okem jako klikatě se vinoucí tmavé čárky dosahující délky až 5 cm. Na jejich konci sedí zákožka a žere natrávené buňky pokožky, aniž by však sála krev. Denně postoupí ve svém tunelu až o 3 mm. Samečkové žijí převážně volně. Z vajíček, které samička zanechává v chodbičce za sebou, líhnou se mikroskopické larvy, které zčásti zůstávají pod kůží a zakládají postranní chodby, zčásti vylézají na povrch kůže a zavrtávají se na jiných místech, nejraději mezi prsty.
Výsledkem činnosti zákožek je nesnesitelné svrbění, zvláště večer, a pak vznik puchýřků a konečně strupů, které se zvětšují a dohromady spojují. Moderní léčebné metody dovedou však svrab u člověka v krátké době zlikvidovat.
Zákožka svrabová žije také na zvířatech, ale v různých biologických rasách, z nichž pouze zákožky ze psů, lišek, prasat, koz a kamzíků jsou trvalé přenosné na člověka.