Vyhledává zbytky roztroušené zeleně v bezlesé zemědělské krajině, křovinatá místa, meze, okraje silnic a cest, železniční náspy, ale také zahrady, městské parky a vilové čtvrti. Ježek východní
S oblibou se zdržuje v biotopech okrajového, přechodného charakteru. Je to stepní až lesostepní druh, preferující teplejší a sušší místa v otevřené krajině. Velmi dobře se přizpůsobil ekologickým podmínkám v kulturní krajině. V lesích žije hlavně na okrajích porostů, v agrocenózách zejména ve větrolamech, v stromořadích, ve zbytcích roztroušené zeleně, na křovinatých místech, velmi často také v zahradách ve vesnicích i městech, v parcích, vilových čtvrtích a na ruderálních plochách. Biologie ježka
Zařazení:
Ježci patří mezi obratlovce, savce(Mammalia), mezi hmyzožravce (Insectivora), do čeledi ježkovitých (Erinaceidae). Na území ČR žije ježek západní Erinaceus europaeus (LINEAUS, 1758) a ježek východní Erinaceus concolor (MARTIN, 1838). Stavba těla:
Jedná se o drobné živočichy, s délkou těla max. 30cm a hmotností nepřevyšující 1,4kg. Nejnápadnějším znakem je jeho hustý bodlinatý šat – dospělý exemplář má až 5000 jehličkovitých bodlin, dlouhých 2 až 3 cm. Bodliny jsou přeměněnými chlupy, deriváty kůže, z nichž každý je vyplněn množstvím vzduchových komůrek a zpevněn žebry, která probíhají uvnitř podél jeho stěny. Bodliny kryjí celou hřbetní stranu těla, břišní strana je pokryta tuhou kůží porostlou hrubými chlupy. Uši našich ježků nejsou příliš výrazné a viditelné na první pohled, stejně nenápadně působí i drobné černé oči. Rozdíl ve vzhledu ježka západního a východního spočívá především v celkově tmavším vzezření prvního druhu, což je patrné hlavně v obličejové části. U ježka západního jsou také bodliny stejnosměrně uspořádané a pravidelně tmavobíle pruhované. Výrazná je tmavá, brýlím podobná kresba na obličejové části. Naproti tomu u ježka východního jsou ostny na těle jakoby rozházené, trčí na všechny strany a nepravidelné je i jejich pruhování (kroužkování). Černá maska na obličeji u něho téměř chybí. Fyziologické hodnoty:
tělesná teplota 35 – 37°C
počet tepů 180 - 200/min.
počet dechů 40 - 50/min.
fyziologická hranice věku 8 - 10 let
hmotnost dospělých zvířat 1100 - 1400g
zubní vzorec 3 1 3 3
2 1 2 3


Onemocnění ježků:
V letech 1995 - 1996 byla v laboratořích veterinárního ústavu v Liberci zkoumána příčina smrti 13 uhynulých ježků, pocházejících převážně z útulku pro přezimující ježky. Jako příčiny zde převažovaly bakteriální infekce ( 39 % ). Mezi nimi byla zjištěna i salmonelóza ( onemocnění přenosné na člověka), a další infekce ( streptokoky, enterokoky, klostridie, E.coli sepse ).