„Mezi bulimičkami se objevuje velký počet lidí ve vyšším akademickém postavení, pocházejících z vyšších středních nebo horních sociálních vrstev. Jejich rodiče se většinou vypracovávali sami vlastními silami do této společenské vrstvy a jako nejistí selfmademani mají sklon k typické ´novické horlivosti´. Přehnaně se přizpůsobují normám a pravidlům vysoké společenské vrstvy , v níž se nenarodili, a vychovávají také své děti k nadměrné přizpůsobivosti. To často přispívá ke vzniku chorobného vztahu k jídlu typu bulimie.“*

* Gerhard Leibold, Mentální anorexie, 1. vydání, Praha 1995, nakl. Svoboda, Kapitola Formy narušeného vztahu k jídlu, str. 37

Objasněme nyní rozdíl mezi mentální anorexií a mentální bulimií:
Mentální anorexie je charakterizována omezováním příjmu potravy až po úplné odmítání jídla. Anorektičky jsou posedlé touhou po zhubnutí a vyhýbají se jídlům, po kterých se tloustne a neustále snižují množství jídla. K dosažení vyššího účinku svých „diet“ zatěžují tělo enormním cvičením, užívají léky pro snížení chuti k jídlu (anorektika ) a projímadla (laxativa). V některých případech můžeme pozorovat občasná zvracení. Nemocné anorexií jsou nápadně vychrtlé a neodlučitelně k nim patří přísná sebekontrola. Neléčená anorexie může přejít do chronického stadia, kdy nemocní konzumují jen minimum potravy udržující základní životní funkce. Smrtelně končí úplné hladovění po 50 až 70 dnech. Průběh anorexie je mnohem vážnější také proto, že anorektičky se chovají podobně jako narkomani. Popírají své potíže a rozhodně nechtějí být léčeny, protože k tomu, podle jejich názoru, není žádný důvod. Anorexie se zpočátku nejeví jako porucha. Anorektičky jsou velmi výkonné, všechny své úkoly plní na jedničku a mají spousty aktivit. Drží přísnou dietu a i několikrát denně cvičí. V době dospívání to ale nikomu podezřelé nepřipadá. První zeštíhlení bývá okolím dívky pozitivně hodnoceno, což anorektičky vnímají jako potvrzení správnosti svého jednání, což vede k ještě většímu omezení potravy. Nutně za nějakou dobu nastane chvíle, kdy okolí začne považovat dívku za příliš hubenou a anorektičky se pak uchylují ke lžím a podvádění. Vychrtlou postavu maskují volným oblečením, obličej líčí tak, aby ujistily ostatní, že je s nimi vše v naprostém pořádku. Jako argumenty používají svou aktivitu a často se jim podaří rodiče a známé přelstít. Sbírají recepty a vaří pro celou rodinu, aby navodily dojem člověka, „který si jídla může užívat bez toho, aby tloustl. Mají ale jídla rozdělená na přijatelná a nepřijatelná, dobrá a špatná.