Akceptovatelných jídel postupně ubývá, tolerovány jsou pouze pokrmy nekalorické a jejich množství se neustále snižuje. Tyto faktory logicky vedou k rapidnímu snížení váhy. Ačkoli pacientky nejí, postupně začnou být jídlem zcela psychicky obsazené. Mají ale pochopitelně hlad a neustále na jídlo myslí. Myslí na to, kdy, co a jaké množství budou jíst. Nic jiného celý den nedělají, než že přemýšlí o tom, jakým způsobem a co odmítnout, neodmítnout, co si mohou dovolit a co nikoli. Pocity viny za konzumaci jakéhokoli jídla jsou strašně silné. Dívky ztrácejí kontakt se svými kamarády a izolují se od nich, neboť nejsou schopné konverzovat o jiném tématu než o jídle a hubnutí, protože v jejich životě nemá nic jiného smysl. Uzavírají se do sebe a jediným cílem se stává jídlo a cvičení. I po snědení poloviny jogurtu mají pocit, že je to strašně moc a jsou schopny i několik hodin cvičit, aby ze sebe vydaly jídlem nabytou energii. Jak hubnutí pokračuje, dochází k celkovému vyčerpání organismu a k extrémní únavě. Podvyživená dívka začne být podrážděná a úzkostná. Stěžuje se na bolesti břicha a hlavy, trpí poruchami spánku. Když váha klesne pod váhu, kdy děvče poprvé dostalo menses, hormonální systém přestane fungovat a dochází k absenci menstruace (amenorhea).

Mentální bulimie
Bulimie často začíná po období diet a hladovění. Obecně platí, že jakmile bulimička objeví zvracení jako možnost zbavení se energie, kterou potravou přijala, považuje ji za ideální řešení. Trpí opakovanými záchvaty přejídání, doprovázenými pocitem ztráty sebekontroly a následnými výčitkami. Přejídání vzápětí kompenzuje zvracením nebo užitím projímadla, aby se okamžitě zbavila všeho, co pozřela. Bulimičky zůstávají atraktivně štíhlé a jejich podváha se málokdy dostane na hranici ohrožení života. Oproti anorektičkám svou nemoc vnímají a dobře vědí, že jejich chování není normální. Snaží se spolupracovat s lékaři a jsou výrazně motivované k tomu, aby se z bulimie uzdravily. Trpí nesnesitelnými pocity viny. Po každém přejedení se a následném vyzvrácení se v nich prohlubuje pocit vlastní neschopnosti a osamělosti. Podstatná část těchto žen mívá záchvaty přejídání přinejmenším jednou denně (většinou večer). Některé bulimičky dávají při záchvatech přednost oblíbeným pokrmům z dětství, jiné potravinám, kterým se při své dietě vyhýbají, další jedí i jídla, ke kterým cítí vyložený odpor. Většinou ale jde o sladká jídla s vysokým obsahem škrobu. Průměrná kalorická hodnota jídla snědeného v jednom takovém záchvatu se pohybuje okolo 4800 kalorií. Pocit selhání bývá spojen s depresí a s úzkostí.