Z tkání odtéká okysličená žilní krev, která se dostane opět do plic.

Řízení dýchacích pohybů - dýchání je pro organismus nezbytné, musí být neustále zajištěn dýchací rytmus (vdech a výdech). Hloubka a frekvence dýchání se musí přizpůsobit metabolickým potřebám organismu při různém zatížení.

Řízení dýchacích pohybů (činnost je řízena ústřední dýchací soustavou) - do dýchacích ústrojí v prodloužené míše přicházejí informace z čidel v plících dýchacích svalech a chemických čidel (chemoreceptorů) citlivých na napětí O2, CO2 a na pH krve. Dýchací ústředí na základě těchto informací řídí prostřednictvím míšních nervů činnost dýchacích svalů tj. rytmus, frekvenci a hloubku dýchání.

Obranné reflexy dýchací - ve sliznici dýchacích cest jsou nervové zakončení, která se dráždí pevnými částečkami, který sem pronikly při vdechu, nadměrným množstvím hlenu,.. Podráždění nosní sliznice - kýchnutí. Podráždění sliznice hrtanu, průdušnice a průdušek - kašel. Při obojím dochází k prudkému výdechu, jehož cílem je odstranit škodlivé částečky a hlen z dýchacích cest (obranný dýchací reflex).

Onemocnění dýchacích cest

Přenášení - kapénkami (droboučké kapičky hlenů a slin, které prudce vydechujeme). Zůstáváme dlouho ve vzduchu - rýma (virová - dlouhodobější, bakteriogenní), záněty mandlí, zánět nosohltanu (lehčí průběh), zánět hrtanu (chrapot), onemocnění hlasivek (profesní choroba) - náprava operačně, nejčastější chřipka (akutní horečnaté onemocnění, jehož příčinnou jsou viry).

Vylučovací soustava

Tělesná teplota u zdravého člověka je asi 36,5 ° C, kolísá velmi málo asi o ± 0,5 ° C. Nejnižší je brzy ráno nejvyšší odpoledně. Zvyšuje se požitím stravy a při tělesné práci teplo vzniká ve svalech a v játrech. Důležitým činitelem při odevzdávání tepla je sálání (60% tepelných ztrát). Nejúčinnějším prostředkem odvádění nadbytku tepla je odpařování. Odpařuje se ve formě potu, který je vyměšován potními žlázami.

Vylučování při přeměně látek vznikají neustále zplodiny, které při nahromadění působily škodlivě. Proto je důležité tyto látky z těla vylučovat. Vylučování se děje především ledvinami, dále se na něm podílejí plíce, kůže, játra a trávicí ústrojí. Nejdůležitějším vylučovacím orgánem jsou ledviny. Vylučují močí z těla přebytky vody, solí a odpadních látek. Jsou uloženy po stranách bederní páteře za pobřišnicí. Základní jednotkou ledviny je nefron (2 000 000). Tvorba moči začíná v ledvinovém tělísku. Z kapilár glomerulu je tlakem filtrována tekutina z krve do dutiny váčku. Pak odtéká filtrát do systému kanálků. Zde dochází k úpravám primitivní moči, která se mění na moč definitivní. Člověk vyloučí za den 1 - 1,5 l moči.