Sociální darwinismus chápe nerovnosti v rámci lidské společností jako dané a odvozuje z nich vytváření hierarchických vztahů, založených na tom, že v boji o existenci a v sociálních konfliktech se prosadí "silní" jimž se "méně schopní" musejí podřídit. Zastánci sociálního darwinismu tvrdili, že tento výběr se neuskutečňuje jen mezi jedinci, nýbrž i mezi rasami a národy. Ve své době způsobila Darwinova díla zásadní převrat v přírodovědných naukách a především v jejich metodice a stala se základem moderní biologie. Na tom nic nemění ani jejich nesprávná aplikace na společenskou problematiku (sociální darwinismus), či fakt, že nové objevy v oblasti molekulární biologie, vedoucí ke vzniku evoluční biologie, v lecčems Darwinovy názory překonaly. Hlavními stoupenci darwinovské teorie byli T. H. Huxley, E. Haeckel, bratři Kovalevští, I. M. Sečenov, K. A. Timirjazev, I. Mečnikov, V. V. Dokučajev, I. V. Mičurin, I. P. Pavlov. U nás L. Čelakovský st., A. Frič a F. Vejdovský.