Darwin: Vývoj je podmienený výberom

Velká Británie 1859
Darwin: Vývoj je podmíněn výběrem


Dílem O vzniku druhů přirozeným výběrem vyvrátil britský vědec Charles Darwin do té doby platné představy o neměnnosti živočišných druhů, hlavně člověka. Darwin rozvinul hypotézu, podle které mají všechny druhy živočichů včetně člověka stejný původ a rozlišily se až vývojem. Vývoj a proměny jednotlivých živočišných druhů vysvětloval Darwin potřebami existenčního boje. Vybrány a zachovány budou jen ty druhy a vlastnosti, jež se nejlépe přizpůsobí danému prostředí. V jaké formě se uskutečňuje přenos životně důležitých vlastností na další generace, nedokázal Darwin věrohodně vysvětlit. Tyto procesy objasnil až Řehoř Mendel, zakladatel vědy o dědičnosti. Zásadní význam pro vývoj teorie o výběru měla Darwinova pozorování, uskutečňovaná za plavby kolem světa na lodi Beagle od 27.12.1831 do 2.10.1836. V Jižní Americe, na Galapágách, na Tahiti, Novém Zélandu, Mauritiu, v Austrálii a jižní Africe se Darwin věnoval geologickému výzkumu i pozorování různých druhů zvířat. Po návratu do Velké Británie se zabýval i šlechtěním skotu a sbíral podklady pro svou evoluční teorii. Před veřejnost však předstoupil se svými poznatky až tehdy, když se dozvěděl, že k obdobnému výsledku došel při výzkumech ve východní Indii i mladý britský přírodovědec Alfred Russel Wallace. Kniha, v níž Darwin r. 1859 uveřejnil své poznatky o evoluci, se rozprodala za jediný den. O jeho teorii se na veřejnosti ohnivě diskutovalo a byla často napadána. Ortodoxní věřící odsuzovali Darwinovu teorii jako ateistickou, protože odporovala biblickému výkladu o vzniku světa. I v méně ortodoxních kruzích a u většiny vědců však teorie o původu člověka z nižších druhů obojživelníků a o jeho příbuznosti s opicemi narazila na rozhodný odpor. Evoluční teorie byla hanobena jako "opičí teorie" a Darwin byl zesměšňován v četných karikaturách a pomlouván před veřejností. Darwinova teorie, kterou se snažil ve svém hlavním díle i dalších spisech obhájit, se však postupně prosazovala a ovlivnila nejen biologii, ale i humanitní, sociální a národohospodářské vědy. Na všechny vědecké procesy byly aplikovány modely, založené na principu výběru, přežití nejsilnějšího, nejužitečnějšího a nejpřizpůsobivějšího jedince. Tzv. sociální darwinismus, založený na aplikaci Darwinovy evoluční teorie na poměry společnosti, našel v 19. a 20. století mnoho přívrženců a ovlivnil i ideologii národního socialismu (nacismu) a fašismu.

Sociální darwinismus chápe nerovnosti v rámci lidské společností jako dané a odvozuje z nich vytváření hierarchických vztahů, založených na tom, že v boji o existenci a v sociálních konfliktech se prosadí "silní" jimž se "méně schopní" musejí podřídit. Zastánci sociálního darwinismu tvrdili, že tento výběr se neuskutečňuje jen mezi jedinci, nýbrž i mezi rasami a národy. Ve své době způsobila Darwinova díla zásadní převrat v přírodovědných naukách a především v jejich metodice a stala se základem moderní biologie. Na tom nic nemění ani jejich nesprávná aplikace na společenskou problematiku (sociální darwinismus), či fakt, že nové objevy v oblasti molekulární biologie, vedoucí ke vzniku evoluční biologie, v lecčems Darwinovy názory překonaly. Hlavními stoupenci darwinovské teorie byli T. H. Huxley, E. Haeckel, bratři Kovalevští, I. M. Sečenov, K. A. Timirjazev, I. Mečnikov, V. V. Dokučajev, I. V. Mičurin, I. P. Pavlov. U nás L. Čelakovský st., A. Frič a F. Vejdovský.