Parazitizmus - hustota populace parazita je obvykle vetsi nez populace druhu napadeneho (hostitele). Predace - populace druhu predatora je obvykle mensi nez populace koristi. Paraziti i predatori zmensuji celkovou velikost populace jineho druhu, nikdy jej vsak nelikviduji. V parazitizmu i predaci se vzdy behem vyvoje ustalila rovnovaha vyjadrujici i vzajemne pusobeni druhu (dravci reguluji stav hlodavcu,...). Nebezpeci je zavleceni predatora nebo parazita do noveho prostredi (kralik divoky v Australii). Mezi parazity s predatory jsou nektere rozdily ve velikosti a v biotickem potencialu, ale funkce v prirode byva odborna. A rozhrani mezi predatory a parazity stoji paraziticky hmyz. Konzumuje korist jako predator a ma vysoky bioticky potencial a specializovanost na urcite prostredi jako paraziti - lumcici.
S ohledem na nebezpeci chemizace prostredi bude nutne v daleko vetsi mire vyuzivat biologicky boj (regulace), a to predevsim hmyzich parazitu v zemedelstvi a lesnictvi. Rozvoj tohoto biologickeho boje lze podporovat vytvarenim vhodnych zivotnich podminek pro parazitujici hmyz i jeho umelym chovem.
Clovek sam zaujima v prirode funkci predatora. Ve vztahu cloveka k zive prirode musi jit o optimalni nikoliv maximalni vyuzivani. c) Pozitivni vztahy - jsou ruzneho charakteru a stupne - od vzajemne prospesnosti az po nezbytne souziti. Mutualismus neboli obligatni symbioza (mykorrhiza - houby + koreny rostlin)
Spolecenstva
Jednotlive populace nevytvori spolecenstvo, ale jsou ve vzajemnych slozitych vztazich. Spolecenstvo jako celek ma urcitou strukturu zavislou na abiotickych podminkach. Ridici populace urcuji raz spolecenstva. Spolecenstva maji ruznou druhovou rozmanitost. Umele vytvorena spolecnost (monokultury) jsou druhove chuda a nestabilni. V prubehu roku se slozeni spolecenstva meni. Mezi jednotlivymi spolecenstvy byva tzv. prechodne pasmo - druhove bohate.
Ekosystem
Spolecenstvo tvori s abiotickym prostredim dohromady ekosystem. Je to zakladni jednotka, v niz dochazi k obehu latek a toku energie a ktera jako celek je ve styku se svym okolim. V kazdem ekosystemu jsou tyto slozka - anorganicke latky, organicke latky, klimaticky rezim, producenti, konzumenti, dekompozitori. Producenti, konzumenti a dekompozitori tvori biomasu. Jsou to 3. zakladni funkcni rise v prirode. Ekosystemy se charakterizuji z hlediska prevodu energie a obehu latek, z hlediska zmen v prostoru a v case a z hlediska rizeni.