Vývojová fakta vztahující se na člověka:

CH. Darvin - 1871 kniha „Původ člověka pohlavní výběr“
C. Linné

systematika organismů
nepřipouští si vývoj
ve svém systému zařadit člověka do jedné skupiny s opicemi
E. Haeckel - teoreticky hledal chybějící články v Darwinově teorii, německý biolog

E. Dubois - výzkumy na Jávě, holandský lékař, 1891 - 92 - objev části lebky a kostí, Pithecanthropus erectus

Lamark - organismy se vyvíjí

Cuvier - připouští vývoj do určité doby

Dodatečné hodnocení nálezů z Neandertalu a Dusseldorfu z r. 1856.

Datování paleoantropologických a archeologických nálezů:

je důležité při posouzení jednotlivých nálezů lidské vývojové řady. stratigrafické zařazení - podle geologické vrstvy, vrstvy jsou charakterizovány vůdčími fosíliemi (společenstva rostlin a živočichů). artefakty - doprovodné nálezy - lidské výrobky (keramika, kov, kámen,...)
chemická a radioaktivní analýza - na základě chemického rozpadu
Nejznámější je radioaktivní metoda - každá živá hmota obsahuje konstatní množství radioaktivního izotopu uhlíku. Po smrti organismu není množství tohoto izotopu v organismu. Doplňování a ubývá ho s poločasem rozpadu. Po změření množství radioaktivního izotopu v kosti je možné vypočítat, jak dlouho již není živý.

Prvoústní (primitivní otvor z gastruly)

Druhoústí

strunatci
ostnokožci - ježovky KMEN
pláštěnci
kopytnatci (bezlebeční) PODKMEN
obratlovci
kruhoústní
paryby
ryby
obojživelníci
plazi
ptáci
TŘÍDA
savci
primáti
hlodavci
ŘÁD
šelmy
lichokopytníci
sudokopytníci