vzniku buněk.
1. zaškrcení – živočišné buňky
2. pučení – kvasinky
3. přehrádečné dělení – rostliny
4. schizogonie – výtrusovci; mateřská buňka se rozdělí na větší počet buněk dceřiných
5. volné novotvoření – vřeckaté houby; nejdříve vznikne dělením několika jader, která se dodatečně obklopí cytoplazmou a pak stěnou


NUKLEOVÉ KYSELINY
- makromolekulární látky
- v buňkách slouží k uchovávání dědičných znaků a k jejich přenosu na další generace (genetická informace)
- základními stavebními jednotkami jsou:
§ purinové báze – adenin, guanin
§ pyrimidinové báze – uracil, thymin, cytosin
§ pentosy - ribosa, deoxyribosa
§ kyselina fosforečná

- spojením báze s pentosou a H3PO4 vznikne nukleotid – základní stavební jednotka NK
- nukleotidy se propojují pomocí diesterických vazeb a tvoří polynukleotidový řetězec

- DNA – 2 protiběžné polynukleotidové řetězce (2 vlákna) – navzájem propojené vodíkovými můstky mezi bázemi - pravotočivá dvoušroubovice
o A — T - 2 vodíkové můstky komplementarita bází
o G — C – 3 vodíkové můstky
- V jedné makromolekule je vázáno 3000 – 10 000 000 nukleotidů
- Schopnost replikace = samozdvojení (díky DNA-polymerázy dojde ke zrušení vod. Můstků mezi bázemi a řetězce slouží jako matrice (vzory) k přiřazování volných komplementárních nukleotidů. Vznikají 2 dceřiné dvouřetězcové molekuly DNA, ve kterých vždy 1 řetězec pochází z původní mateřské makromolekuly DNA.

- RNA – báze A, C, G, U – uracil komplementární s A
o většinou 1 vlákno - lineární
o 3 druhy:
§ rRNA – ribozomální
§ mRNA – mediátorová
§ tRNA – transferová – účastní se přenosu AMK potřebných při proteosyntéze

PROTEOSYNTÉZA

Teorie biosyntézy bílkovin je základní biologickou teorií. Je založena na tzv. ústředním dogmatu molekulární biologie, což je předpoklad, podle kterého přenos genetické informace z nukleové kyseliny do nukleové kyseliny, nebo z nukleové k. do bílkoviny je možný, ale její přenos z bílkoviny do nukleové kyseliny možný není.

Předáváním dceřiných molekul DNA do dceřinných buněk při buněčném dělení je zajištěno předávání genetické informace z jedné buněčné generace do druhé (horizontální přenos genetické informace). DNA je schopna zdvojování za vzniku dceřiných molekul. Tento proces se nazývá replikace. Genetickou informací je určena primární struktura bílkovin. Vyjádření genetické informace v této struktuře (vertikální přenos genetické informace) probíhá ve dvou stupních:

1. Přepis informace z DNA do mRNA – tento přepis se děje syntézou molekul RNA na molekulách DNA a označuje se jako transkripce. Probíhá v buněčném jádře (obsahuje převážnou část DNA organismu) nebo dalších buněčných organelách obsahujících DNA (mitochondriích).
2. Syntéza bílkovin – translace – probíhá v buňce na ribozómech. Pořadí, v jakém budou při translaci do syntetizovaného polypeptidového řetězce začleňovány jednotlivé aminokyseliny, je dáno pořadím ribonukleotidů v molekule mRNA.

TRANSKRIPCE
ü Přepis genetické info. z DNA do mRNA
ü Enzymatický proces a jeho průběh je závislý na katalytickém působení enzymu RNA-polymerázy.
ü Nejdříve dochází k rozvolnění dvoušroubovité struktury DNA ( v oblasti promotoru) a k jednotlivým deoxyribonukleotidům se přiřazují volné komplementární ribonukleotidy (G+C; A+U) – vznikne řetězec mRNA. Transkripce končí v oblasti DNA nazývaném terminátor.