- - Sliznice v horní třetině dutiny nosní je bledší a sušší a obsahuje smyslový epitel, ve kterém začínají vlákna čichového nervu.
- - vedlejší dutiny nosní: jsou dutiny v kostech ohraničujících dutinu nosní, jsou vystlány tenkou sliznicí a vyúsťují do nosních průchodů(horní čelist, čelní kost, kost čichová, kost klínová)

2.hltan=pharynx
křižovatka cest trávicích a dýchacích

3. hrtan = larynx
- - tvořen souborem chrupavek, z nichž největší je chrupavka štítná. U mužů se zřetelně rýsuje na krku jako ohryzek. Vzduch v hrtanu prochází štěrbinou mezi vazy hlasovými, jejichž rozechvěním při výdechu vzniká hlas. U muže jsou hlasové vazy delší, a proto je i mužský hlas hlubší.

4. průdušnice = trachea

Z hrtanu je vzduch nasáván do průdušnice. Její stěna je tvořena 16-20 podkovovitými chrupavkami. Sliznice je vystlána víceřadým řasinkovým epitelem, který kmitá směrem k laryngu. I tento pohyb slouží k odstraňování škodlivin dýchacích cest.

5. průdušky a průdušinky
Průdušnice se větví na 2 průdušky, jejichž stěny jsou také vyztuženy chrupavkami a dále se v plicích větví na průdušinky.Levá průduška odstupuje pod větším úhlem, proto v případě vdechnutí cizího tělesa toto většinou skončí v průdušce pravé.

II. II. PLÍCE

Plíce pravá a levá jsou vlastní orgány dýchací, uložené v pravé a levé dutině pleurální. Na povrchu plic je jemná vazivová blána- poplicnice(pleura visceralis). Obdobná vazivová blána vystýlá celou dutinu hrudní- pohrudnice(pleura parietalis). Mezi oběma pleurami je dutina pohrudniční, ve které je malé množství čiré vazké tekutiny. K vlastní výměně plynů v plicích dochází v alveolech(plicních sklípcích)- jejich počet v plicích přesahuje půl miliardy. Stěna alveolu je tvořena velmi jemnou jednobuněčnou výstélkou, která pronikání plynů z plicního sklípku do krve proudící v plicních kapilárách velmi usnadňuje.
Plíce mají dvojí krevní oběh: 1/ nutriční(výživový)- průduškové cévy ze srdečnice
2/ funkční- plicní cévy z PK

III. III. POPLICNICE A POHRUDNICE

Skladba je stejná jako skladba peritonea- serosní blána z 1 vrstvy plochých buněk podložených tenkou vazivovou ploténkou.

I. IV. MECHANISMUS DÝCHÁNÍ

Výměna alveolárního vzduchu(ventilace) je zabezpečena svaly, které svým stahem periodicky zvětšují hrudní dutinu. Současně se roztahují i plíce lnoucí svou pleurou k pohrudnici, přitom se pasivně nasává vzduch do plic a uskutečňuje se vdech(inspirium). Po něm hned následuje výdech(exspirium). Inspirium se ze 60% uskutečňuje stahem bránice, zejména u mužů(břišní typ dýchání). U žen se uplatňují více zevní mezižeberní svaly(žeberní typ dýchání). Exspirium je na rozdíl od inspiria převážně pasívní: plíce jsou stlačovány vahou hrudníku a poklesem pružného napětí plic a žeberních chrupavek.