Dýchací soustava

DÝCHACÍ SYSTÉM: dýchací cesty, plíce, poplicnice, mechanika
dýchání

Dýchací systém zajišťuje příjem kyslíku z atmosféry a výdej CO2 do atmosféry. Jedná se o trvalý děj, který začíná s prvním vdechem novorozence a končí smrtí jedince. Přívod kyslíku do organismu nelze přerušit na dobu delší než několik minut bez závažných následků, neboť zásoby O2, které má organismus k dispozici po přerušení jeho přívodu, nejsou velké. Člověk si existenci nepatrných zásob kyslíku vůbec neuvědomuje. Stálý přívod kyslíku do organismu je zajišťován zcela automaticky. Převážná část O2 přijatého do organismu se spotřebuje k získávání energie z různých substrátů přijímaných v potravě. Menší část se spotřebuje při biochemických reakcích, při nichž je O2 použit k syntéze některých látek. Rozlišujeme 2 formy dýchání: zevní a vnitřní.
Zevním dýcháním rozumíme výměnu O2 a CO2 mezi krví a okolním vzduchem, ke které dochází v plicích.
Vnitřním dýcháním pak rozumíme výměnu O2 a CO2 mezi krví a tkáněmi. O2 přijatý krví v plicích se z ní uvolňuje v tkáních a naopak, v tkáních se krev sytí CO2 a ten se z ní uvolňuje v plicích.
Dýchací systém se skládá z přívodních dýchacích cest a z vlastního dýchacího orgánu, jímž jsou plíce.
Nerespirační funkce dýchacího systému: formování zvukových projevů řeči, přispívá k ochraně a obraně organismu před vniknutím škodlivin(kašel, kýchání, reflexní zástava dechu)+ pomocný mechanismus při termoregulaci, defekaci a mikci.

I. I. DÝCHACÍ CESTY

Cesty dýchací dělíme na A. horní CD- dutina nosní, hltan
B. dolní CD- hrtan, průdušnice, průdušky
1.dutina nosní
- - nosní přepážkou rozdělena na levý a pravý průduch; na bočních stěnách průduchů jsou uloženy horní, střední a dolní skořepa nosní(lišty tvořené tenkou kostí, kryté podslizničním vazivem a sliznicí). Skořepy dělí každou polovinu dutiny nosní na 3 průduchy- dolní, střední a horní. Při klidovém dýchání prochází většina vdechovaného vzduchu středním a dolním průduchem. Nosní sliznice je v těchto místech kryta řasinkovým epitelem, na jehož povrchu jsou vlásky zvané řasinky, které se pohybují a posunují hlen, který je vždy na povrchu sliznice nosní přítomen. To má velký význam pro odstraňování prachových částeček, baktérií, nečistot apod., které se při dýchání nosem v hlenu zachytí. Krom toho se vdechovaný vzduch v dutině nosní předehřívá a nasycuje vodními parami.

- - Sliznice v horní třetině dutiny nosní je bledší a sušší a obsahuje smyslový epitel, ve kterém začínají vlákna čichového nervu.
- - vedlejší dutiny nosní: jsou dutiny v kostech ohraničujících dutinu nosní, jsou vystlány tenkou sliznicí a vyúsťují do nosních průchodů(horní čelist, čelní kost, kost čichová, kost klínová)

2.hltan=pharynx
křižovatka cest trávicích a dýchacích

3. hrtan = larynx
- - tvořen souborem chrupavek, z nichž největší je chrupavka štítná. U mužů se zřetelně rýsuje na krku jako ohryzek. Vzduch v hrtanu prochází štěrbinou mezi vazy hlasovými, jejichž rozechvěním při výdechu vzniká hlas. U muže jsou hlasové vazy delší, a proto je i mužský hlas hlubší.

4. průdušnice = trachea

Z hrtanu je vzduch nasáván do průdušnice. Její stěna je tvořena 16-20 podkovovitými chrupavkami. Sliznice je vystlána víceřadým řasinkovým epitelem, který kmitá směrem k laryngu. I tento pohyb slouží k odstraňování škodlivin dýchacích cest.

5. průdušky a průdušinky
Průdušnice se větví na 2 průdušky, jejichž stěny jsou také vyztuženy chrupavkami a dále se v plicích větví na průdušinky.Levá průduška odstupuje pod větším úhlem, proto v případě vdechnutí cizího tělesa toto většinou skončí v průdušce pravé.

II. II. PLÍCE

Plíce pravá a levá jsou vlastní orgány dýchací, uložené v pravé a levé dutině pleurální. Na povrchu plic je jemná vazivová blána- poplicnice(pleura visceralis). Obdobná vazivová blána vystýlá celou dutinu hrudní- pohrudnice(pleura parietalis). Mezi oběma pleurami je dutina pohrudniční, ve které je malé množství čiré vazké tekutiny. K vlastní výměně plynů v plicích dochází v alveolech(plicních sklípcích)- jejich počet v plicích přesahuje půl miliardy. Stěna alveolu je tvořena velmi jemnou jednobuněčnou výstélkou, která pronikání plynů z plicního sklípku do krve proudící v plicních kapilárách velmi usnadňuje.
Plíce mají dvojí krevní oběh: 1/ nutriční(výživový)- průduškové cévy ze srdečnice
2/ funkční- plicní cévy z PK

III. III. POPLICNICE A POHRUDNICE

Skladba je stejná jako skladba peritonea- serosní blána z 1 vrstvy plochých buněk podložených tenkou vazivovou ploténkou.

I. IV. MECHANISMUS DÝCHÁNÍ

Výměna alveolárního vzduchu(ventilace) je zabezpečena svaly, které svým stahem periodicky zvětšují hrudní dutinu. Současně se roztahují i plíce lnoucí svou pleurou k pohrudnici, přitom se pasivně nasává vzduch do plic a uskutečňuje se vdech(inspirium). Po něm hned následuje výdech(exspirium). Inspirium se ze 60% uskutečňuje stahem bránice, zejména u mužů(břišní typ dýchání). U žen se uplatňují více zevní mezižeberní svaly(žeberní typ dýchání). Exspirium je na rozdíl od inspiria převážně pasívní: plíce jsou stlačovány vahou hrudníku a poklesem pružného napětí plic a žeberních chrupavek.

Při klidném dýchání se v plicích 1 vdechem a výdechem vymění asi 0,5l vzduchu.

II. V. ŘÍZENÍ DÝCHÁNÍ

Dýchací pohyby jsou řízeny z dýchacího centra v prodloužené míše. Činnost dechového ústředí je udržována tlakem CO2 v krvi, množství O2 v krvi působí na jeho činnost jen nepřímo. Větší nedostatek kyslíku ochrnuje dechové centrum.