Stavba a funkce smyslových orgánů člověka

Stavba a funkce smyslových orgánů člověka
- informace o vnějším světě získávají Ž a člověk pomocí smyslových orgánů = čidel
- složení : 1) základem jsou vlastní smyslové buňky (receptory)
2) pomocné útvary (čočky)
3) ochranná zařízení (víčka, řasy)
- kromě informací o vnějším světě (exteroreceptory) i interoreceptory (o vnitř. orgánech) a
proprioreceptory (ve svalech a šlachách)
- receptory reagují na působení podnětů změnou velikosti KMP - energii podnětu převádějí v ner. aktivitu (ve formě AP) - obsahuje v kódované formě inf. o intenzitě, místě a době trvání podnětu
- nerv. signály se dostávají nerv. drahami do nerv. center v mozku - zde konečně zpracovány
- seskupení receptoru, dostředivých nervů a mozku (popř. míchy) se nazývá analyzátor
- adekvátní podnět = na který jsou smysl. b. specializované a na který reagují s vysokou citlivostí
- prahový podnět = podnět s nejmenší intenzitou podnětu
- podprahový podnět = podnět, který nevyvolá žádný receptorový potenciál
- podle typu podnětů : mechanoreceptory, foto-, chemo-, termo-, nociceptory

Mechanoreceptory
- podnětem je mechanické dráždění
1. hmatové
- jejich prostřednictvím zaznamenáváme smysl. vjemy označované jako hmat
- informují nás o tlaku, tahu, tvrdosti a chvění
- v podobě - volných nervových zakončení
- hmat. tělíska - Vater-Paciniho, Meisnerovo - citlivost zvýšena přídavn. strukturami
- různě rozptýleny, v exponovaných místech hloučky (zvýšená citlivost)
- nejvíce citlivé jsou konečky prstů z dlaňové strany a špička jazyka, nejméně kůže zad

2. zaznamenávající natažení
- čidla pohybového ústrojí zaznamenávající natažení svalů a šlach (proprioreceptory)
- šlachová tělíska a svalová vřeténka
- inf. o činn. svalstva potřebné pro udržování postoje těla, pohyb a jinou koordinovanou činnost

3.

sluchový
- ucho - reaguje na tlak molekul vzduchu (zvukové vlnění)
- vnímá zvukové vlny v rozsahu 20-20 000 Hz (nejcitlivěji vnímá zvuk o 1 000-3 000 Hz)

- stavba ucha :
a) vnější - boltec
- vnější zvukovod - chlupy, mazové žlázy
- bubínek (vazivová blána na rozhraní vnějšího a středního ucha)
b) střední - v dutině spánkové kosti - vyplněna vzduchem
- kladívko (nasedá na bubínek), třmínek, kovadlinka (nasedá na oválné okénko)
- Eustachovou trubicí spojeno s nosohltanem
c) vnitřní - oválné okénko
- blanitý labyrint - uložen v kostěném labyrintu skalní kosti, stočený - 2,5 závitu
- obklopen předsíňovým a bubínkovým patrem (spojeny ve vrcholu hlemýždě)
- vyplněn endolymfou, obklopen perilymfou
- části - hlemýžď s Cortiho ústrojem - akustické sluchové čidlo
- 3 polokruh. chodby (na sebe kolmé), 2 váčky (utriculus a sacculus) - statokin. čidlo
šíření zvuku
- zvuk se zachytí ušním boltcem => vnější zvukovod => bubínek (membrána bubínku se prohýbá
do dutiny stř. ucha) => dutina středního ucha => tři kůstky => membrána okénka ve vnitřním
uchu => rozechvění perilymfy => rozechvění endolymfy => bazální membrána Cortiho ústrojí

- sluchové receptory v blanitém hlemýždi součástí Cortiho orgánu, jsou usazeny na bazální
membráně blanitého hlemýždě a svými vláskovitými výběžky se dotýkají krycí membrány
- při pohybu obou membrán - podráždění vláskových b. - spojeny s VIII. hlavovým nervem
(předsíňohlemýžďový) - vede AP do spánkového laloku mozkové kůry
- nízké tóny vnímány na vrcholu hlemýždě, vysoké na bázi hlemýždě

onemocnění
- nedoslýchavost
- příčiny - zánět středního ucha
- ucpání zvukovodu
- poškození Cortiho ústr. (př. srůst vlásků v blanitém hlemýždi), sluch. nervu, mozku
- hluchota - těžké poškození Cortiho ústrojí, nervových drah nebo mozku

4. rovnovážný
- vestibulární orgán (statokinetický) - vnímá polohu, rovnováhu, pohyb
- slouží k udržování rovnováhy v klidu (statická rovnováha) tak i v pohybu (dynamická)
- součástí vnitřního ucha (blanitého labyrintu uloženého v kostěném labyrintu)
- složení - 2 váčky - vejčitý (utriculus), kulovitý (sacculus)
3 polokruhovité na sebe kolmé kanálky

- recept. buňky s vlásky - v rosolovité hmotě (zde krystalky CaCO3 = otolity) uložené v endolymfě
- gravit. síla nebo síly působící při zrychl. pohybu vychylují rosol. hmotu proti vláskovým
buňkám; ohýbání vlásků stimuluje činnost receptorových buněk
- vzruchy jsou vedeny do VIII. hlavového nervu a následně do mozečku
- činnost vestib. orgánu si uvědomíme jen za určitých situací (mořská nemoc, v autě, ...)

Fotoreceptory
- asi 80% infor. získáváme pomocí zraku jako elektromag. záření, transformující se v nerv. signály
- zrakovým orgánem je oko uložené v dutině očnice
- stavba oka :
1. bělima - vazivová blána, vnější vrstva stěny oční koule - udržuje její tvar
- bílé barvy, ve stáří žloutne
- v přední části přechází v průhlednou rohovku
- čirá, bez cév, hodně nervových zakončení
- její povrch je chráněn tenkou vrstvou slz, vylučovaných ze slzných žláz

2.

cévnatka
- střední vrstva stěny oční koule
- protkána cévami, které zásobují sítnici
- její buňky obsahují pigment zabraňující rozptylu světla uvnitř oka
- v předu přechází v
a) řasnaté těleso
- prstenec složený z hladkých svalů a vazivových vláken - mění zakřivení čočky

b) duhovku
- kruhovitý terčík z hlad. svalstva uprostřed s kruhovým otvorem (zornice, pupila)
- její svaly se stahují v jasném světle => zmenšují tak průměr zornice (zornicový reflex) a tím se upravuje množství světla působícího na sítnici
- v epitelu na povrchu - pigment. b. - dávají oku barvu (modré - nejméně pigmentu)

4. čočka
- zavěšena na vazivových vláknech vycházejících z řasnatého tělesa
- tvořena rosolovitou dokonale průhlednou hmotou - na povrchu jemné vazivové pouzdro
- uvolněním vazivových vláken dojde k jejímu vyklenutí

3. sítnice
- vnitřní vrstva stěny oční koule, pokrývá zadní 2/3 její plochy kromě místa, kde vychází z oční koule zrakový nerv (II. hlavový) = slepá skvrna
- nervového původu, složena z deseti vrstev buněk :
- 2 vrstvy neuronů - informace z nich je dále uvedena do týlního laloku
- vlastní receptorové světločivné buňky :

a) tyčinky - schopny zaznamenat malé množství světla (vidění za šera a ve tmě), 120 mil. - nejsou schopny rozlišovat barvu světla (černobílé vidění)
- obsahují rhodopsin (zrakový purpur, pigment citlivý na světlo) - při absorpci světla se rozpadá na opsin (bezbarvý protein) a retinal (derivát vitamínu A) - tak dojde ke vzniku AP ve zrak. nervu
- nedostatek vitamínu A => nedostatek rhodopsinu => šeroslepost - koncentrace rhodopsinu se zvyšuje ve tmě - po 15-30 minutách reaguje oko citlivěji než ve dne (tzv. adaptace na tmu)

b) čípky - aktivní pouze při větší míře osvětlení, umožňují barevné vidění
- 3 mil, nejvíce jsou soustředěny v centru sítnice (žlutá skvrna)
- 3 druhy : citlivost na modrou, zelenou a červenou

5. sklivec
- rosolovitá průhledná hmota vyplňující většinu vnitřního prostoru oční koule
- spolu s rohovkou, očním mokem a čočkou tvoří světlolomný systém oka

- světelné paprsky pomocí rohovky a čočky směrovány na sítnici => obraz, který se na sítnici
promítne, je zmenšený a obrácený

- přídavné orgány oka :
okohybné svaly - 6 příčně pruhovaných svalů
- zprostředk.

postavení a pohyb očních bulvů (obě oči sledují stejný směr)
- šilhání - způsobeno rozdíly v délce svalů

oční víčka - uzavírají očnice a tím oko chrání
- jejich mrkání způsobuje zvlhčování oka slzami, zabraňuje vysoušení

slzné žlázy - při okraji sliznice, tvoří slzy (z vnitř. koutku oka odtékají do slz. váčku a nos. dut.)

spojivka - tenká blanka
- vystýlá vnitřní plochu víček, přechází v přední část bělimy, končí na okrajích rohovky

řasy a obočí


akomodace oka
akomodace na vzdálenost
- změna tvaru čočky při dívání se do vzdálenosti menší než 5m
- při pozorování blízkých předmětů - svalstvo v řasnatém tělese se stáhne => větší zakřivení
čočky => změna lomu světla
- s věkem se čočka stává méně pohyblivou (dítě zaostří na 10cm, 60-letý člověk na 100cm)
- onemocnění : krátkozrakost, dalekozrakost

akomodace na světlo - spočívá v zornicovém reflexu

onemocnění
- poruchy lomných prostředí
- krátkozrakost - světelné paprsky se protínají před sítnicí - odstraní rozptylka
- dalekozrakost - světelné paprsky se protínají za sítnicí - odstraní spojka
- astigmatismus - nerovnoměrné zakřivení rohovky - upraví cylindrické čočky
- zelený zákal - důsledek dlouhodobého zvýšení nitroočního tlaku, může vést k oslepnutí
- šedý zákal - zakalení čočky, lze spravit náhradou za kontaktní čočky

- poruchy vnímání světla
- šeroslepost
- barvoslepost - neschopnost rozlišit některé barvy
- daltonismus - neschopnost rozlišit červenou a zelenou
- slepota - poškození sítnice, rohovky, zrak. nervu, mozku

- poruchy pomocných orgánů
- šilhání
- zánět spojivek - z prudkého osvětlení
- ječné zrno - zánět mazových žláz (stafylokoky) ve víčku

Chemoreceptory
- podnětem je přítomnost chemických látek
- jejich prostřednictvím zaznamenáváme smyslové vjemy označované jako chuť a čich

- čich - citlivější, funguje i na dálku, vnímá pouze látky v plynném skupenství
- člověk je mikrosmatický živočich (x velká citlivost na sirné sloučeniny)
- receptory umístěny ve sliznici v horní části nosní dutiny (čichový epitel)
- citlivost se zvyšuje při hladu, snižuje např. při nachlazení
- při delším působení určitého podnětu dochází k rychlé adaptaci
- informace vedeny čich. nervem (I. hlavový) do centra ve spodině temenního laloku


- chuť - kontaktní chemický smysl, méně citlivý než chuť, vnímá pouze látky rozpušť. v H2O
- receptory uloženy v chuťových pohárcích na povrchu jazyka (nejvíce na špičce a okrajích) a po celé sliznici ústní dutiny - je jich okolo 10 tisíc
- 4 skupiny chuťových vjemů - sladko, slano, kyselo, hořko (+ kombinace)
- na chuť.

vnímání se podílí i čich (potrava má nevýraznou chuť při onem. nos. dutiny)
- má význam pro reflexní vylučování slin, žaludeční a pankreatické šťávy
- vzruchy vedeny do temenního laloku

Termoreceptory
- velmi jednoduchá volná zakončení nervových buněk
- nejvíce v kůži obličeje a na hřbetu ruky, nejméně v kůži zad
- 1) vnímající chlad - 8krát více než tepelných, uloženy povrchově - Krauseho tělíska
2) vnímající teplo - uloženy hlouběji v kůži - Ruffiniho tělíska

Nociceptory
- reagují na látky uvolňované poškozenými tkáněmi
- vnímají bolest (informace o ohrožení nebo poškození organismu)
- v oblasti kůže, ale i vnitřních orgánů
- citlivost receptorů se nesnižuje při delším působení podnětu (např. trvalá bolest zubů)

- mechanoreceptory + termoreceptory + nociceptory = kožní čidla
- kombinovanou činností těchto receptorů vnímáme hladkost, drsnost, vlhkost, suchost.