Kovy jsou prvky vyznačující se nízkou ionizační energií se strukturou valenčních orbitalů blízkou nejblíže nižšímu vzácnému plynu. Typickými kovy jsou proto alkalické kovy; ve třetí periodě je to sodík. S růstem ionizační energie typický kovový charakter klesá, až přes polokov dojdeme k nekovům. Nekovy jsou charakterizovány velkou ionizační energií, strukturou valenčních orbitalů se blíží vyššímu vzácnému plynu. Typické nekovy jsou proto halogeny.
Ze struktury atomů lze odvodit i reaktivitu prvků. Prvky jejichž atomy mají malý počet valenčních elektronů, tyto elektrony velmi snadno odevzdávají svým reakčním partnerům, a chovyjí se proto jako silná redukční činidla. Naopak prvky, jejichž atomy mají téměř úplně zaplněné p orbitaly, snadno a ochotně při reakci chybějící elektrony přijímají a chovají se tedy jako silná oxidační činidla. V periodě zleva doprava klesá redukční schopnost a stoupá oxidační schopnost prvků.
Ve sloučeninách prvků v periodě směrem doprava stoupá kovalentní charakter vazeb (klesá jejich polarita), až molekuly Cl2 je vazba zcela kovalentní (nepolární).
Z periodické tabulky vyplývají i acidobazické vlastnosti. Bazicita oxidů, hydroxidů a kyselin prvků třetí periody směrem doprava klesá a jejich kyselost současně stoupá.

a) rozdělení prvků na kovy, polokovy a nekovy i směr růstu kovového charakteru v periodické soustavě
b) růst kyselosti či zásaditosti v jednotlivých skupinách a směr jejího růstu v celé periodické soustavě
c) růst redukčních účinků s poklesem energie potřebné k odtržení elektronu (ve skupině klesá – zvětšuje se vzdálenost valenčních elektronů od jádra), pokles oxidačních účinků s rostoucí vzdáleností valenčních elektronů od jádra
d) závislost ionizační energie na protonovém čísle a též směr růstu ionizační energie v celé periodické soustavě.