Tyto kovy se rozpouštějí jen ve směsi koncentrovaných kyselin HNO3 a HCl v poměru 1:3 –lučavce královské.
Železo, chrom, hliník s koncentrovanou HNO3 nereagují, reagují pouze se zředěnou kyselinou, neboť na kovu ponořeného do koncentrované kyseliny se vytváří souvislá vrstvička oxidů, bránící jeho další reakci –dochází k pasivaci kovu.
Bílkoviny působením kyseliny dusičné žloutnou (xantoproteinová reakce).
Reakcí kyseliny dusičné s uhličitany, oxidy nebo hydroxidy kovů vznikají dusičnany.
Dusičnany (nitráty) Mn+ (NO3)n jsou vesměs ve vodě dobře rozpustné, zahřátím se rozkládají. Ledky jsou důležitá průmyslová hnojiva.
Kyselina dusitá HNO2 je nestálá kyselina s oxidačními účinky. Je důležitou látkou při výrobě barviv. Její soli dusitany MNO2 jsou mnohem stálejší.

Fosfor a jeho vlastnosti
Fosfor existuje v různých alotropických modifikacích, jež se liší chemickou reaktivitou. Nejběžnější jsou: -bílý fosfor (složený z molekul P4), je nejreaktivnější, na vzduchu nestálý, samozápalný, prudce jedovatý.
-červený fosfor (amorfní s polymerní strukturou), je poměrně stálý, nejedovatý. Používá se k výrobě zápalek.
-černý fosfor (kovový s vrstevnatou strukturou), je nejstálejší.

Důležité sloučeniny fosforu jsou oxidy, oxokyseliny a fosforečnany.
Oxid fosforečný P4O10 vzniká spalováním fosforu na vzduchu. Základ jeho struktury se odvozuje od bílého fosforu. Je to pevná látka, silně hygroskopická a používá se k vysoušení látek. S vodou poskytuje kyselinu trihydrogenfosforečnou H3PO4: P4O10 +6 H2O " 4 H3PO4
Kyselina trihydrogenfosforečná je bezbarvá, na vzduchu rozplývavá látka; ve vodném roztoku se projevuje jako středně silná trojsytná kyselina. Na rozdíl od kyseliny dusičné je velmi stálá a nemá oxidační vlastnosti. Většinu kovů nerozpouští, protože se ve zředěné kyselině fosforečné vytváří na jejich povrchu vrstvička nerozpustných fosforečnanů. Zahříváním uvolňuje kyselina trihydrogenfosforečná molekuly vody a postupným spojováním fosforečnanových skupin kondenzuje až na polyfosforečné kyseliny.
Od H3PO4 se odvozují tři řady solí : dihydrogenfosforečnany MIH2PO4, hydrogenfosforečnany M2IHPO4 a fosforečnany M3IPO4.Ve vodě jsou rozpustné jen dihydrogenfosforečnany s1 a s2-prvků, hydrogenfosforečnany a fosforečnany s1-prvků. Nerozpustné fosforečnany lze působením silných kyselin převézt na soli ve vodě rozpustné. V organismech jsou fosforačnanové ionty (zbytky) vázané na organické molekuly, např. v RNA, DNA, ATP.
Biologicky významná reakce je odštěpování fosforečnanového aniontu z ATP za účasti enzymů při běžné teplotě a tlaku (hydrolýza). Uvolňuje se při ní velké množství energie.