Směs suchého ledu a acetonu nabo methanolu slouží jako chladicí směs pro teploty až do -76°C.
Oxid uhličitý se získává tepelným rozkladem uhličitanů nebo reakcí uhličitanů se silnými kyselinami:
CaCO3 + 2 HCl ® CaCl2 + CO2 + H2O
Při rozpouštění oxidu uhličitého ve vodě jen nepatrná část jeho molekul reaguje s vodou a vzniká slabá kyselina uhličitá H2CO3. Zahříváním se zpětně rozkládá na vodu a oxid uhličitý. Od kyseliny uhličité se odvozují dvě řady solí: hydrogenuhličitany MIHCO3 a uhličitany M2ICO3 (karbonáty). Hydrogenuhličitany jsou ve vodě rozpustné. Uhličitany s vyjímkou uhličitanů sodného, draselného a amonného se ve vodě téměř nerozpouštějí. Všechny uhličitany se rozkládají působením kyselin silnějších než kyselina uhličitá a při zahřívání.

Křemík a jeho vlastnosti
Křemík se v přírodě vyskytuje pouze v oxosloučeninách s oxidačním číslem IV. Vlastnostmi se od uhlíku výrazně liší. Elementární křemík je podle podmínek přípravy hnědý prášek nebo temně šedá krystalická látka. Má diamantovou strukturu, vazby SiľSi jsou však slabší než vazby CľC, a proto je křehčí. Křemík je polovodič (jeho elektrická vodivost stoupá s teplotou). Je málo reaktivní, s ostatními prvky se slučuje až za velmi vysokých teplot. Surový křemík se používá v hutnictví k výrobě slitin a pro chemické výroby. Velmi čistý křemík, obsahující méně než 1×10-7% nečistot, je v elektrotechnice základním materiálem pro výrobu polovodičů a integrovaných obvodů; používá se též ve slunečních bateriích.

Sloučeniny křemíku
Sloučeniny křemíku s vodíkem – silany SinH2n+2 (n je 1 až 4 a 6), jsou uměle připravené značně reaktivní a nestálé látky.
Halogenidy křemičité SiX4 jsou těkavé. Fluorid křemičitý SiF4 je vedlejší produkt při zpracování fluoropatitů. Jeho reakcí s vodou vzniká velmi silná kyselina hexafluorokřemičitá H2SiF6, známá jen v roztoku. Její soli jsou hexafluorokřemičitany M2ISiF6.
S kovy poskytuje křemík silicidy.
Nejvýznamější jsou sloučeniny křemíku s kyslíkem. Základní jednotkou jejich struktury jsou křemíko-kyslíkové čtyřstěny SiO4 s atomem křemíku uprostřed a s pevnými vazbami mezi atomy Si a O.
Oxid křemičitý SiO2 je pevná látka s polymerní strukturou. Má velmi vysokou teplotu tání. Podle vzájemného uspořádání tetraedrů SiO4 v krystalu oxidu křemičitého se rozlyšují tři základní modifikace:
křemen®870°C®tridymit®1470°C®cristobalit
Oxid křemičitý je jedna z nejstálejších látek vůbec. Je odolný vůči vodě a kyselinám (s vyjímkou HF). V přírodě se vyskytuje zejména jako křemen. Mezi barevné odrůdy patří ametyst, záhněda, citrín, růženín, bezbarvý čirý se nazývá křišťál. Horniny s převahou SiO2 se používají jako technické suroviny (písek). Roztavením a rychlým ochlazením oxidu křemičitého se získá křemenné sklo.