Barevná skla vznikají přídavkem malého množství oxidů (např.: Fe, Cr) nebo některých prvků (Au,Se).
Jíly jsouusazené horniny komplikovaného složení, které obsahují zejména křemičitany a hlinitokřemičitany. Při výrobě keramiky, kameniny a stavebních materiálů jsou základní surovinou jíly, hlíny a kaolin. Vypálením materiál ztrácí vodu a mění strukturu a vlastnosti, zvyšuje se mechanická pevnost a odolnost.
Cement je jemně rozemletá směs dehydratovaných hlinitanů, křemičitanů a hlinitoželezitanů vápenatých.

Cín a olovo
Cín a olovo jsou kovové prvky IV.A skupiny.
Cín je stříbrolesklý kov, tažný a kujný, který lze válcovat do tenké fólie (staniol). Je odolný proti působení vzduchu, vody, zředěných kyselin a hydroxidů, proto jsou pocínované předměty odolné proti korozi. Sloučeniny cíničité (SnIV) jsou stálejší než cínaté (SnII). Cín se používá k pocínování železných plechů (bílý plech), k výrobě slitin, např.: bronzů (Sn + Cu), a jako pájecí kov (Sn + Pb) s nízkou teplotou tání.
Olovo je šedomodrý kujný kov, který lze válcovat na plechy. Snadno vytváří slitiny a je reaktivnější než cín. Sloučeniny olovnaté (PbII) jsou stálejší než olovičité (PbIV). Nejvíce olova se spotřebuje na výrobu akumulátorů a na výrobu organokovové sloučeniny tetraethylplumbium, která se používá jako antidetonační přísada do benzínu. S výfukovými plyny se však jedovaté olovnaté sloučeniny dostávají do ovzduší. Olovo se také používá na ochranné štíty rentgenových přístrojů a v jaderné technice.