Podle obsahu uhlíku se rozlišuje surové železo – nekujné – litina a zušlechtěné – kujné železo – ocel. Surové železo se vyrábí ve vysokých pecích z kyslíkatých rud.
Surové železo je tvrdé a křehké, není pružné ani kujné; kromě jiných prvků obsahuje uhlík přítomný jako grafit nebi jako karbid železa Fe3C. Část surového železa se zpracuje na litinu, většina (asi 60% svět. produkce) však na ocel.
Výroba oceli spočívá především ve snižování obsahu uhlíku na 1,7 až 0,2 %. Uhlík a další příměsi se z roztaveného surového železa odstraní vzdušným kyslíkem v kyslíkových konvertorech nebo přidáním oxidů železa v nístějových pecích. Speciální oceli se vyrábějí v elektrických pecích.

Sloučeniny železa
Ve sloučeninách mají atomy železa převážně oxidační číslo II nebo III. Stálejší jsou sloučeniny železité. Z anorganických ve vodě rozpustných sloučenin jsou nejběžnější heptahydrát síranu železnatého (zelená skalice) FeSO4 ×7 H2O, z podvojných solí hexahydrát síranu amonno-železnatého (Mohrova sůl) a hydratované podvojné sírany železité (kamence) MIFe(SO4)2 ×12 H2O, kde M je NH4+ nebo K+.
Oxid železnatý Fe2O3 se dnes používá zejména jako pigment a jako nosič magnetického záznamu (magnetofonové pásky, floppy disky).
Chlorid železitý FeCl3, krystalující z vodného roztoku jako hexahydrát, se uplatňuje při výrobě tištěných spojů (k leptání mědi).
Slitiny
Slitiny vznikají sléváním nebo vhodným mísením dvou nebo více kovů, popř. kovů a nekovů, a jsou většinou homogenní látky, které mají kovové vlastnosti. Vlastnostmi se vesměs liší od výchozích složek; lze je měnit změnou vzájemného poměru složek nebo změnou samotných složek. Mají obvykle lepší vlastnosti než čisté kovy, ze kterých se skládají.

Koroze
Koroze je rozrušování látky vlivem prostředí, v němž se látka nachází. Korozní děje jsou složité a různého druhu.
Chemická koroze je například působení vzdušného kyslíku na kovy. Ušlechtilé kovy, jako Au a Pt, s kyslíkem nereagují a neztrácejí lesk. Méně ušlechtilé kovy, např. Fe, Al, Cr, s kyslíkem reagují a ne jejich povrchu vzniká vrstvička oxidu. Pokud je souvislá, chrání kov před další korozí –pasivace. Oxid železitý však takovou vrstvu nevytváří. Rez odpadává, a koroze železa pokračuje.
Ve vlhkém prostředí probíhá elektrochemická koroze. Na povrchu kovového předmětu vystaveného účinkům ovzduší se kondenzací vzdušné vodní páry vytváří tenká vrstvička vody, v níž jsou rozpuštěny láky ze vzduchu. Tento elektrolyt s kovy vytváří elektrody.