Její vzorec se píše do hranaté závorky.
Názvy některých ligandů: Cl- - chloro, Br- - bromo, CN- - kyano, OH- - hydroxo
H2O – aqua, NH3 – ammin, NO – nitrosil, CO - karbonyl
Počet jednovazných ligandů, tj. ligandů vytvářejících jedinou vazbu s centrální částicí, udává koordinační číslo centrální částice.
Prostorový tvar komplexů, jako i jiných kovalentních sloučenin popisujeme hybridním stavem částice. Při vzniku určitých sloučenin dojde v některých případech k maximálnímu spárování elektronů v orbitalech d centrální částice. V těchto případech mluvíme o nízkospinových komplexech na rozdíl od komplexů vysokospinových, u nichž k tomuto spárování v orbitalech d centrální částice nedojde.
Experimentálním studiem velkého množství komplexním sloučenin obsahujících centrální částice a různé ligandy bylo zjištěno, že ligandy lze seřadit do řady podle schopnosti štěpit orbitaly d. Tato řada se nazývá spektrochemická řada: I- < Br- < Cl- < F- < OH- < CO42- » H2O < .. < NH3 < NO2- < CN- Ligandy umístěné nalevo v této řadě obvykle vytvářejí vysokospinové komplexy, zatímco ligandy umístěné napravo vytvářejí nízkospinové komplexy.
Konstanta stability
Chemická rovnováha se ustaví i v soustavě, kde se vytvářejí komplexy. Rovnovážný stav takové soustavy určuje konstanta stability. Např. pro rovnovážnou soustavu Ag+ (aq) + 2 NH3 D [Ag(NH3)2]+ platí: Kk = [Ag(NH3)2]+ / [Ag+][NH3]2 Čím je hodnota Kk větší, tím je vzniklý komplex stálejší a naopak.
Koordinační sloučeniny mají tu význačnou vlastnost, že vznikem koordinačních vazeb se ztrácejí nebo mění vlastnosti původních složek. Uměle připravené koordinační sloučeniny se používají v chemických syntézách zejména jako katalyzátory, v analytické chemii, v jaderné chemii a technologii. Přirozené koordinační sloučeniny jsou životně významné látky (např.: v hemoglobinu je komplex železa – kyslík). Ionty přechodných kovů vytvářejí ve vodném prostředí zpravidla aqua-komplexy.