Vývoj chémie (Stredovek)

1) Alchymie
 vyvinuta z učení Aristotela
 základy položil Arab Džabír (Geber) v 8. století
 existence 4 prvků: voda, vzduch, oheň, země
 existence 3 principů - vlastností látek:
- RTUŤ (filozofická rtuť) - lesk, těkavost, tavitelnost, kujnost
- SÍRA (filozofická síra) - vlastnosti, které byly vlastní síře - barva, hořlavost, slučivost, tvrdost
- SŮL (filozofická sůl) - spojovací princip mezi rtutí a sírou
 snahou bylo vytvořit co nejčistší rtuť nebo síru (filozofickou) spojením rtuti a síry vznikne zlato

2) Chemikové léčiv
Paracelsus (1493 - 1541) - švýcarský lékař, začal napadat alchymii, zpochybnil ji, věnoval se výtažkům z léků, velkou pozornost věnoval čistotě látek, lidské nemoci vysvětloval poruchou rovnováhy mezi sírou, rtutí a solí v těle předepisoval svým pacientům rtuť

3) Flogistikové
 zabývají se hořením, předpokládají, že při hoření látky ztrácejí těkavou součást - flogiston (z řec. phlox - plamen), vůbec první, kdo dělali pokusy
Johan Becher (1635 - 1682) - německý lékárník, zastával názory Paracelsa, snažil se jeho teorii aplikovat na proces hoření, zavedl 3 principy:
- tučný (hořlavý) princip
- kapalný (rtuťový) princip
- pevný (zemský) princip
hoření není nic jiného, než rozklad na tyto 3 principy, pokud tučný princip v látce není, tak potom látka nehoří, každý kov má tučný princip, při žíhání kovu uniká do vzduchu flogiston a potom zůstává čistý kov
FLOGISTON - proč je neviditelný?
1. proč je pro hoření potřeba O2
2Cu + O2 2CuO, unikne flogiston a výsledek - oxid je těžší

Robert Boyle (1627 - 1691) - anglický přírodovědec, vynikající schopnosti teoretika, experimentátora i filozofa - zabýval se měřením plynů, zjistil, že čím je větší tlak plynu, tím je větší množství plynu p:V = konst.

(Boyle - Marriotův zákon), „Skeptický chemik“ - zpochybňoval aristotelovské a alchymistické chápání elementu

Joseph Black (1728 - 1799) - zkoumal křídu (CaCO3), zahřívání křídy
křída zahřívání 44% úbytek hmotnosti (vzniká pálené vápno, uniká CO2)
neleptavá vlastnost se mění v leptavou vlastnost
křída kyselina sírová 44% úbytek hmotnosti (vzniká pálené vápno) - vznikla stejná pálená vápna
pálené vápno neleptavá soda křída + NaOH (leptavé)
CaO + Na2CO3 CaCO3 + NaOH
leptavá - neleptavá vlastnost

Joseph Priestley (1733 - 1804) - spolu s Scheelem uváděn jako objevitel kyslíku

skleněnou čočkou zahříval HgO, HgO Hg + O2, kyslík naplňuje nádobu, uvnitř vzniká neflogistický vzduch (lépe hoří, myš tam déle vydrží), proč se po žíhání může ještě uvolnit vzduch?

Carl Wilhelm Scheele (1742 - 1786) - švédský lékárník a badatel, dokázal snad nejvíce objevů v dějinách chemie - nejvýznamnějším objevem bylo objevení kyslíku („ohňového vzduchu“) - rozkladem HgO, reakcí Mn2O3, rozkladem dusičnanů, první pokusy už v r. 1771, zprávu publikoval v r. 1777 (o tři roky později než Priestley)

Henry Cavendish (1731 - 1810) - soukromí anglický učenec, objevitel vodíku
H2SO4 + Zn ZnSO4 + H2, věřil, že objevil čistý flogiston, H2 + svíčka - výbuch, na stěnách se vytvoří rosa, H2 je lehčí než vzduch, zjistil, že voda není prvek, je to H2 + něco dalšího, voda - flogiston + neflogistický prvek

Michail Lomonosov (1711 - 1765) - ruský všestranný vědec, umělec, překladatel, ještě používal pojem flogiston, nevyvrátil učení o čtyřech živlech, spoluobjevitel zákona zachování energie (Lomonosov + Lavoisier)

Antoine Lavoisier (1743 - 1794) - vynikající francouzský experimentátor, přesně vše vážil, zajímal se odkud co přišlo a kam, zjistil, že ve vzduchu je 20% O2 a zbytek tvoří dusík, r. 1777 vystoupil se svou teorií hoření a dýchání - oxidační teorie - kyslík jako součást vzduchu podporuje hoření a dýchání, popraven za francouzské revoluce
fosfor zahříváme čočkou - ten začne hořet - všechen kyslík vyhoří - ubude 20% vzduchu, flogistonovou teorii nahradil za teorií hoření.