Ušetří se čas opylovače a zvyšuje šance pro návštěvu neopylených rostlin).
Dělíme je ze dvou hlavních hledisek. 1. Z cytologického hlediska rozeznáváme tři skupiny.
n Chymochromní (hydrochromní) - jsou rozpuštěna v buněčné šťávě vakuol
n Plazmochromní (lipochromní) - jsou součástí plastidů a jsou rozpustné v organic-kých rozpouštědlech
n Membránochromní - impregnují buněčné stěny různých morfostruktur
2. Z chemického hlediska rozeznáváme pět skupin
n Karotenoidní barviva
n Chinonová barviva
n Pyranová barviva
n Pyrrolová barviva
n Indolová barviva

I. KAROTENOIDNÍ BARVIVA

Patří mezi velmi rozšířené rostlinné pigmenty(asi 270 druhů) v široké barevné škále od žluté, oranžové až po červenou. Jsou to tetraterpeny (přirozené látky hojně rozšířené v rostlinách). Ve svých molekulách mají nejčastěji 40 uhlíkových atomů a jejich konstituční jednotkou je molekula izoprénu. Jejich barva je vyvolána systémem většího množství konjugovaných dvojných vazeb (11a více). Tato barviva se nazývají polyenová. Rozpouštějí se v tucích a nepolárních rozpouštědlech. Rozdělují se na primární a sekundární:
· -Primární karotenoidy jsou vázané na bílkoviny a jsou obsaženy v chloroplastech jako součást fotosystémů. Absorbují světelnou energii a přenášejí ji na chlorofyl. Jedná se o vedlejší pigment a jeho absorpční spektrum je odlišné od chlorofylů. Primární karotenoidy mají význam též při fototropismu (schopnost orientace orga-nismu směrem ke zdroji světla) a mají ochranný účinek proti fotooxidacím.
· -Sekundární karotenoidy jsou obsažené v chromoplastech. Jsou součástí květů, plo-dů, stárnoucích vegetativních orgánů a těl parazitických rostlin. Jejich přítomnost v listech vyniká zvláště na podzim, kdy rostliny štěpí chlorofyl, který je na jaře a v lé-tě zcela překrývá. Se studiem karotenoidů je spojen jeden z nejvýznamnějších objevů moderní techniky dělení chemických směsí pomocí adsorpční chromatografie. Její základy po-ložil v roce 1903 ruský botanik Cvět svými úspěšnými pokusy o dělení rostlinných barviv na sloupci uhličitanu vápenatého nebo jemné práškované sacharózy

Karotenoidy se dělí na dvě hlavní skupiny:
n Bezkyslíkaté karoteny.
n Kyslíkaté xantofyly, nejčastěji alkoholy, aldehydy, ketony a karbonové kyseliny.

Karoteny
Roku 1831 byly izolovány z kořene mrkve obecné, podle toho také dostali ná-zev. Obsahují v podstatě tři pigmenty a, b, g - karoten, které se od sebe liší pouze strukturním uspořádáním na koncích molekuly. Nejhorší je b- karoten , který se od a- karotenu se liší jen rozdílnou polohou dvojné vazby v jednom z kruhů.