Rozpustnost hydroxidů a chloridů prvků: směrem dolů ve sloupku stoupá

BIOGENNÍ PRVKY
Hlavní biogenní prvky: H, C, O, N, P, S,
Makrobiogenní prvky: Na, K, Mg, Ca, Cl, Fe,
Mikrobiogenní prvky: Cu, Zn, Mo, Mn, Co, F, I
Stopové prvky: B, Br, Se, As, Si, Al, Li, Ti, V, Ni, Au, Cr


Biologická aktivita i toxicita anorganických sloučenin závisí na:
- chemické struktuře látky ® fyzikálně-chemické vlastnosti:
· typ disperse ® rozpustnost a disociabilita
· typ a počet funkčních skupin
· těkavost
- vstupní bráně (způsob podání):
· GIT – p.o.
· kůže
· plíce
· parenterálně – injekčně i.v., i.m., s.c.;rektálně; vaginálně; uretrálně;
uretrálně; spojivkový vak, zevní zvukovod při porušení bubínku
- expozici – na dávce, době a podmínkách kontaktu Ţ hloubka účinku a reversibilita
· akutní otrava ® vysoká dávka po krátkou dobu
· chronická otrava ® nízké dávky po dlouhou dobu (opakovaně)
· reversibilní
typu interakce a délce působení
· irreversibilní
- prostupnosti buněčnou membránou, tj, způsobu resorpce
- vazbě na proteiny
- organismu – druh, věk, pohlaví, vlastnosti (zděděné a získané), nutriční a funkční stav



DEFINICE JEDU

T. B. Paracelsus v. Hohenheim (1537): „Všechny látky jsou jedy, pouze dávka je příčinou, že látka přestává být jedem.“
Drukrey (1957): „Nevratnost účinku činí z látky jed.“
Právnická definice (Zákon o jedech č. 192/1988 Sb.): „Jedy jsou látky, které způsobují otravu i v jednorázových malých nebo opakovaných malých dávkách a jsou uvedeny v seznamech jedů.“
Toxikologická definice: Jed je látka, která na základě svých chemických a fyzikálních vlastností po vniknutí do organismu již v malých jednorázových dávkách (koncentracích) nebo opakovaných nepatrných dávkách (koncentracích) vyvolává chorobné změny, jež mohou být příčinou smrti organismu.
Soudně lékařské hledisko: „Jed je organická nebo anorganická látka, která svým chemickým nebo fyzikálně-chemickým účinkem už v malých koncentracích (dávkách) poškozuje nebo způsobuje smrt člověka.“



Zákon rozlišuje:
I. Jedy – definice viz výše
1. Zvláště nebezpečné jedy – 65 látek (např. arsen a jeho sloučeniny, kyanovodík a kyanidy kovů, strychnin, tetraethylolovo, methanol atd.) + 36 pesticidních látem (organofosfáty)
2. Ostatní jedy – 150 chemických látek (včetně pesticidů) – anilin, bromoform, dusitany, kys. šťavelová

II. Zdraví škodlivé látky
1. Žíraviny – kyseliny a hydroxidy
2. Omamné látky vzniká návyk – 3 skupiny
I. skupina – 95 látek (např. marihuana/hašiš – THC, kokain – „crack“, morfin)
II. skupina – 10 derivátů kodeinu a morfinu (kodein)
III. skupina – 5 látek (heroin)
3. Psychotropní látky – 4 skupiny
I. skupina – LSD, psiloscibin, deriváty amfetaminy
II. skupina – fenmetrazin, amfetamin a jeho deriváty, methylfenidát a další
III. skupina – barbituráty (pentobarbital)
IV. skupina – benzodiazepiny (např. diazepam), barbituráty (např. fenobarbital)


KYSELINY A ZÁSADY

Kyseliny, zásady a hydrolyzující soli = agresivní látky Ţ leptavé místní poškození; sekundárně toxické - změna pH vnitřního prostředí = porušení acidobazické rovnováhy
- agresivita závisí na síle a koncentraci


Kyseliny: anorganické: HCl, HNO3, H2SO4, HF,
organické: HCOOH, CH3COOH, HOOC-COOH

* anorganické koncentrované kyseliny Ţ důsledky těžší než u organických kyselin
* srážejí proteiny ® koagulační nekrosy Ţ suchý, ohraničený příškvar - prognosticky méně závažné - menší sklon k hojení keloidem
* působí převážně místně ® poleptání I. - III. stupně;
* poškození oka Ţ ulcerace až perforace rohovky oslepnutí
* při požití p.o. ® poleptání sliznic, možnost celkového působení acidóza, příp.