Nová moderní budova. Čerstvě vymalovaná, vybavená novým nábytkem, počítači, klimatizací. Jak je možné, že se v ní lidé cítí špatně? Jsou unavení, nevýkonní. Ani technika nefunguje tak, jak by měla.
Spousta zařízení ve většině nových kanceláří je z umělých hmot. Počítače, obrazovky, tiskárny, skenery, ale třeba i potahy kancelářských židlí, nové koberce, telefony, mobily, konvice na kávu. Výčet je téměř nekonečný. Význam má i nová malba. Výsledek: stačí v takovém prostředí pracovat pár hodin a člověk je unavený, podrážděný až vzteklý, neschopný se soustředit. Má pocit, že se o něj pokouší přinejmenším chřipka nebo jiná choroba. Říká se tomu syndrom nemocných budov.
Kdysi se přisuzoval jen výškovým klimatizovaným budovám. Dnes se ví, že se objevuje kdekoli. Budova nemusí být ani výšková, ani klimatizovaná. Syndrom vzniká tím, že všechna nová zařízení emitují chemické látky, které se v budově a v jejích místnostech rozptylují. K tomu je třeba přičíst látky, například ozón, které vylučují fungující přístroje. V každé kanceláři je jich spousta. Donedávna se předpokládalo, že tento syndrom negativně působí jen na lidi a jejich výkonnost. Situace je daleko složitější. Chemické látky, které syndrom vyvolávají, působí i na přístroje. Na počítače, tiskárny, faxy, kopírky. Způsobuje občas jejich zdánlivě nevysvětlitelné poruchy a výpadky. Přístroje jsou obětí syndromu stejně jako lidé. Zaměstnancům tím situaci ještě zhoršují a znásobují stres, v němž pracují.
Látky zvané VOC
Nebezpečné chemické látky, které lidem znepříjemňují pracovní prostředí, odborníci nazývají těkavé organické sloučeniny anglicky Volatile Organic Compounds - zkratka VOC. V sedmdesátých letech minulého století je vědci velmi pečlivě zkoumali. V nově zařízených kancelářích zejména v čerstvě postavených budovách našli až dvě stovky takových těkavých organických sloučenin. Uvolňují se například i z lepidel používaných k upevnění podlahových krytin, obkládaček na WC či z nátěrů, laků a barev. Současně řada vědeckých pracovišť v různých zemích světa zkoumala, jak tyto nebezpečné sloučeniny odbourat, omezit jejich vliv nebo je zcela zlikvidovat. Výsledky nebyly nejlepší.
Situaci tehdy zhoršila ropná krize (v roce 1979). Aby se ušetřilo na topení, začaly se v nových domech přidávat další tepelné izolační vrstvy, které vydechovaly ještě větší množství VOC. Organických sloučenin způsobujících syndrom nemocných budov přibývalo. Tato tendence trvá dodnes. Zateplování budov nejen kancelářských, ale i obytných, je běžnou praxí. Ceny energií neustále rostou a navíc je třeba spotřebu energií omezit v rámci trvale udržitelného rozvoje. Nesmí to ale znamenat zateplovat jakkoli. Nevhodný výběr materiálů může podstatně poškodit zdraví uživatelů a to jak v obytných, tak v kancelářských budovách.
Co lidé?
Jak výzkumy pokračovaly, vědci zjistili, že těkavé organické sloučeniny produkují i lidé, a tak si sami poškozují pracovní prostředí. Stačí přijít do práce v šatech vyčištěných v čistírně takzvaným suchým postupem - trichloretanem. Ten se postupně z šatů uvolňuje a zamořuje ovzduší. Ale dokonce i vody po holení, toaletní vody či deodoranty, bez nichž si už moderního člověka nelze představit, přispívají výrazně k tvorbě VOC. Obsahují totiž několik desítek různých druhů těkavých látek. A k tomu ještě samo lidské tělo vylučuje aceton, izoprén a další látky. Při srovnávání pracovišť s převahou techniky, kde pracovalo málo lidí s mnoha technickými vymoženostmi, a pracovišť, kde je hustota zaměstnanců velká, výzkumníci dospěli k překvapivému závěru, že na tvorbě škodlivých VOC se podílejí především lidé.
Zamořené budovy
Konstatování, že v budovách a místnostech je spousta těkavých organických látek, zdaleka nevystihuje celou situaci. Tyto látky mají tendenci se shlukovat, kombinovat a vytvářet něco, co se nápadně podobá smogu. Doslova zamoří prostředí. Vědci dospěli k názoru, že VOC vytvářejí velmi nebezpečnou směs zvanou hydroxylové radikály. Takový hydroxylový radikál se skládá z jednoho atomu vodíku a jednoho atomu kyslíku. V atomu kyslíku přebývá osamělý elektron, který vyvolává extrémní reaktivitu radikálů. Ty se proto velmi ochotně a rychle slučují téměř se všemi látkami v atmosféře. V kubickém metru vzduchu v jedné takové kanceláři objevili výzkumní pracovníci zhruba trilion hydroxylových radikálů. Na ulici v centru města v době dopravní špičky je sice situace horší, ale tam člověk nemusí soustředěně pracovat.
Chemické reakce
Jde v podstatě o chemické reakce. Působením kopírek se například uvolňuje ozon, nebo proudí do místností zvenčí. Ten reaguje s těkavými organickými sloučeninami uvolňovanými do ovzduší kanceláří jejich zařízením i lidmi. Sloučeniny VOC mívají dvojité a trojité vazby, které velmi ochotně reagují právě s molekulami ozonu. Vznikají nebezpečné chemické látky, například formaldehyd nebo kyselina dusičná. Ta pak velmi ochotně reaguje s dalšími sloučeninami a vytváří dusičnany, které se usazují na obvodech počítačů a dalších přístrojů a vytvářejí tam vrstvu hydroskopického prachu. Ten se snaží absorbovat vodu. Dokud je prach suchý, nepůsobí jako vodič a nic nepoškozuje. Když se mu podaří vodu z atmosféry absorbovat, vzniká iontový roztok. Do něj se začnou přenášet elektrické signály z přístrojů a dochází k podivným omylům dokonalé techniky. Nejde jen o absorbování vody. VOC mají tendenci reagovat i se zlatem a dalšími kovy, které se používají při výrobě elektrických obvodů nejrůznějších přístrojů. Většinou nejde o velké závady, jen drobné poruchy, které se obvykle ani neřeší. Lidem však občas znepříjemňují život a zvyšují pracovní stres.
Škodlivé látky U lidí nejde jen o drobné poruchy jako u přístrojů. Už působení více než dvaceti organických těkavých sloučenin v ovzduší vyvolává vážné příznaky syndromu nemocných budov. Potíže jsou individuální, ale v zásadě jde o podrážděné, červené a slzící oči, pálící krk, podrážděné dýchací cesty, únavu, roztěkanost, někdy nevolnost. Čím vyšší je koncentrace VOC, tím výraznější jsou příznaky. Při podrobném zkoumání se ukázalo, že jinak působí jednotlivé látky a jinak jejich směs. Ve velmi nízkých koncentracích zhruba desetkrát a někdy stokrát nižších, než jsou hodnoty udávané jako zdraví škodlivé, skutečně tyto látky problémy nepůsobily. Ovšem jen tehdy, když působily každá zvlášť, což je v běžném životě prakticky vyloučeno. V okamžiku, kdy jsou smíchány dohromady, jejich účinky se násobí. Proč, to se zatím přesně neví. Neví se ani, co vše by se v kancelářích vlastně mělo měřit. Existuje sice seznam několika desítek těkavých organických sloučenin, na něž se výzkumníci zaměřují, ale všichni si uvědomují, že tento výčet zdaleka není konečný.
Při měření obsahu škodnivých látek v budovách a kancelářích se postupuje v podstatě stejným způsobem, jako když se měří smog v ovzduší. Od osmdesátých let minulého století se měří počet VOC nebo spíš všech nežádoucích chemických látek v jednom krychlovém metru vzduchu. Syndrom nemocných budov dále komplikují mikroorganismy a houby, které se udržují zejména v klimatizačních zařízeních. Tyto houby a mikroorganismy rovněž vylučují těkavé organické sloučeniny dokonce tak nebezpečné jako hexan, aceton nebo karcinogenní benzen.
Ochrana Lze vůbec lidi před syndromem nemocných budov chránit? Někteří vědci navrhují doklimatizace a dostatek čerstvého vzduchu, což je v budovách v centru měst neuskutečnitelný požadavek. Doporučují často měnit filtry v klimatizaci a používat filtry z dřevěného uhlí. To má zabránit vytváření molekul ozonu. Také další návrh, jak bojovat s VOC, je pro řadu firem nepřijatelný. Zbavit se všech výrobků, které těkavé organické sloučeniny vylučují. Kryty všech počítačů, kopírek, skenerů a dalších přístrojů jsou z umělých hmot. A také nábytek, koberce a další věci. Koneckonců by pak bylo třeba zbavit se i lidí, kteří, jak už bylo řečeno, tyto VOC rovněž vylučují.
Květiny jako řešení Nejjednodušším řešením se zdají být květiny umístěné v kancelářích a otevřená okna místo klimatizace. Spousta lidí má ale na květiny alergii, otevřená okna v centru města doplní organické těkavé sloučeniny v kanceláři smogem z ulice a bez klimatizace se budou počítače v létě přehřívat. Odborníci z americké NASA se zaměřili na možnosti využití rostlin na omezení či likvidaci tohoto syndromu. V závěru sestavili seznam dvaceti rostlin, které se dají pěstovat v místnosti a které doslova požírají škodlivé těkavé organické sloučeniny ze vzduchu. Každá je specialistka na nějakou jinou škodlivou látku. Například azalky, gumovníky, tulipány, pryšce a bambusy si nejraději pochutnávají na formaldehydu. Palma areka likviduje toluen. To by ale znamenalo udělat z kanceláře doslova botanickou zahradu a umístit tam nejrůznější druhy rostlin. Vědci zkoumali dál a objevili rostliny, které likvidují několik typů VOC najednou. Například lilie ničí jak aceton, tak metanol a také etanol, benzen, trichloretylen, etylacetát, formaldehyd i toluen. Jak ji ale pěstovat v kanceláři? Navíc její silná vůně sama působí lidem někdy až nevolnost, ztrátu soustředění a v řadě případů vyvolává lilie prudkou alergii. Řezané lilie řešením nejsou. Všechny uvedené škodlivé látky konzumuje pouze živá rostlina, která je potřebuje pro své kořeny. ¨
A tak už zbývá jen zelený filodendron, který NASA uvádí rovněž jako dobrého likvidátora VOC. Zda pomůže omezit syndrom nemocných budov, odstranit slzící oči, únavu, nesoustředenost a zamezí výpadkům přístrojů, je otázka. I podle NASA by takových filodendronů mělo být v průměrné kanceláři několik. Nicméně vědci to nevzdávají. Výzkumy pokračují. Snaží se objevit nějakou chemickou látku, která bude působit jednoduše a účinně a v nových budovách a v kancelářích dokáže nežádoucí těkavé organické sloučeniny úplně zlikvidovat. Pak už bude možno chodit do práce s radostí a bez obav z následků. Zatím si ale se syndromem nemocných budov nikdo nedokáže poradit. Dobrá zpráva je, že všechny tyto příznaky odezní, jakmile člověk nemocnou budovu opustí. Pak ale s hrůzou čeká, že na druhý den tam opět půjde pracovat.
