Asi dvě tuny zlata, půl milionu zlatých mincí, zaplatil Karel IV., když kupoval Braniborsko.

Sláva zlatých dolů a nejen jich skončila v době husitských válek, kdy se stala hornická města nepřítelem husitů, a byla proto pobořena během četných potyček. Obnoveno bylo v následujících stoletích jen velmi málo ze starých dolů. Nejznámějším zlatonosným revírem bylo Jílové u Prahy, kde se těžilo od 16. do 18. století. Na přelomu 19. a 20. století byla obnovena těžba v Krásné Hoře a na zlatodole Roudný. Později byly otevřeny doly v Libčicích u Nového Knína a později znovu i v Jílovém a Kašperských horách.

Jílovsko

Dolování zlata v okolí Jílového dosáhlo největšího rozkvětu ve 13. a 14. století. V 15. století tu zlaté doly dosahovaly hloubky 100 - 200 metrů. A to bylo s ohledem na tehdejší způsob dolování obdivuhodné. K uvolnění horniny se totiž používalo ohně. Rozpálená skála se polévala vodou a když pak rozpukala, pomocí želízek a mlátků, za velmi skromného osvětlení lojovými kahánky, se lámala. Nalámaná hornina byla pomocí rumpálu dopravována na povrch, kde se v kamenných mlýnech drtila a vypíráním vodou se získával drahý kov.
Jílovsko v době od Václava I. po Karla IV. bylo největším nalezištěm zlata nejen v Čechách, ale i v celé Evropě. I když nemáme přesné písemné údaje o velikosti těžby, odhadujeme ze skromných záznamů, že jílovské doly vyprodukovaly asi 20 tun zlata. Poslední etapou jílovského dolování byla těžba na dole Pepř, kde se v období 1958 - 1968 z vytěžené rudy získala ještě asi 1 tuna zlata. Pro nerentabilnost byla těžba zlata na Jílovsku v roce 1968 zastavena. Avšak také jiná naleziště na území Čech vydala značné bohatství nebo je ještě vydat mohou. Tak např. v letech 1900 - 1930 se při intenzivní těžbě na dole Roudný pod Blaníkem vytěžilo 5,7 tuny zlata. Velmi slibná jsou nyní ložiska na Čelině a Mokrsku u Slapské přehradní nádrže, či ložisko Petráčkova Hora na Rožmitálsku. Z toho vyplývá, že těžba a zpracování zlata v Čechách ještě bude pokračovat.

Zlata horečka

V roce 1927 propukla i v Čechách zlatá horečka. Záminkou k tomu byl nález zlata nedaleko Vodňan, z 25. března 1927. Místní listonoš pan Prošek šel s dopisy do Marešovy cihelny. Na cestě, kterou opravovali, roztloukali cestáři kameny. Pan Prošek zpozoroval, jak z jednoho křemenného balvanu při jeho rozbití vylétlo několik žlutých kovových plíšků, několik dalších zůstalo na křemenu. Zaujalo jej to natolik, že největší z plechů sebral a po návratu na poštu ve Vodňanech jej ukázal ostatním. Zaměstnanci pošty se nad nálezem podivovali. Přítomen byl náhodou místní katecheta pan Fencl, který přišel s poukázkou. Když mu listonoš ukázal plíšek, hned podle váhy a barvy poznal, že jde o zlato.