Úvod

Pro pravidelnost svých tvarů a krásu barev jsou krystaly a minerály odnepaměti předmětem přírodovědeckého zkoumání i objektem sběratelské vášně. Zájem o sběr minerálů v posledních desetiletích celosvětově trvale roste. Minerály jsou látkově jednotné, přirozené součásti zemské kůry. Vyznačují se jednolitým (homogenním) chemickým složením a sobě vlastní, typickou krystalovou mřížkou. Krystalová mřížka propůjčuje minerálům určité fyzikální a chemické vlastnosti a vzhled. Tyto druhově typické a diagnosticky použitelné vlastnosti jsou odpradávna využívány k určování nerostů podle vnějších znaků. Přírodovědné disciplíny geologie, geofyzika a mineralogie se zabývají zkoumáním stavby Země. Zatímco geologie zkoumá tak rozsáhlé procesy, jako je vznik pohoří a velké pohyby v zemské kůře, obracejí se mineralogové k jednotlivým minerálům, které tvoří jako nejmenší stavební složky horniny a určují tak jejich vnější vlastnosti. Člověka odedávna přitahovala souměrnost minerálů; dokonalá symetrie krystalových ploch je výrazem tejemných přírodních zákonů, které po tisíciletí burcovaly fantazii badatelů a vedly nakonec k objevu vnitřní stavby krystalů. Již ve starém Řecku byly minerály zkoumány a zevrubně se jimi zabýval Aristoteles a Theophrastos. Staří Řekové rozlišovaly již tehdy na šedesát různých druhů nerostů, které klasifikovali podle jejich vlastností, jako zpracovatelnost, hořlavost nebo kovový charakter. Již kolem roku 1000 dokázal Abú Rajhán Muhammed al-Bírún přesně fyzikálně určovat hustotu minerálů. Zřejmě nejvýznamnější objev, který nakonec vedl k poznání vnitřní stavby krystalů, udělal v roce 1669 Nicolaus Steno. Pomocí příložného goniometru a úhloměru změřil úhly mezi stejnými plochami pravidelně ohraničených krystalů a zjistil, že u stejného druhu minerálů jsou úhly mezi stejnými hranami krystalu vždy stejné. Tomuto jevu dal Steno název zákon o stálosti úhlů hran. Již tehdy poznal, že základem vnější pravidelnosti krystalů musí být nějaký hluboký vnitřní řád. V následujících desetiletích a staletích byla provedena celá záplava morfologických měření, která vedla nakonec ke zjištění, že všechny krystaly lze zařadit pouze do sedmi různých skupin, jimž říkáme
"krystalografické soustavy". Pyroxen
AB[Si2O6]

Augit je umístěn do skupiny pyroxenů, do které patří nejen augit, ale i enstatit, hedenbergit, diopsid, jadeit a spodumen.
Pyroxeny představují velkou skupinu velmi důležitých horninotvorných
nerostů.