Techniku pálení vápna a přípravy malty ovládali již staří Římané v době kolem Kristova narození. Kvůli bouřlivé reakci vypáleného, nehašeného vápna s vodou jej označovali jako calx viva (= živý vápenec). Zvláštní vlastnosti tohoto minerálu upoutávaly vždy pozornost vědců; německý mineralog Emmerling uváděl v roce 1793 celou řadu různých odrůd, které se dnes už nerozlišují. Kromě toho uváděl velké množství názvů pro nerost jako takový. První chemickou analýzu kalcitu provedl v roce 1774 Bergmann. Optickými vlastnostmi dvojlomného islandského vápence se zabývali tak věhlasní fyzikové jako Newton a Huyghens. Pozorování štěpných ploch a štěpných klenců kalcitu přivedlo Haüye k jeho teoriím o vnitřní stavbě krystalů. V roce 1808 objevil anglický chemik a fyzik Davy pomocí elektrolýzy prvek obsažený v kalcitu, který označil jako „calcium”. Název „calcium”. Název „kalcit”, který byl dříve používán jen pro pojmenování pseudomorfózy kalcitu ze Sangerhausenu na jižním okraji Harzu, přinesl na celý minerál Wilhelm von Haidinger, báňský rada za ředitele Vídeňského geologického ústavu, a to v roce 1845. Jelikož se kalcit vyskytuje v přírodě v obrovském množství a přitom v různých formách, je také široce využíván. Stále vzácnější dvojlomný islandský vápenec je používán jako polarizační hranily (nikoly). Jemně zrnitý vápenec ze Solnhofenu v pohoří Fränkische Alb se používá v litografii a navíc je bohatý na zkamenělé rostliny a živočichy, žijící kdysi v mořích. Bílý mramor se využívá v sochařství a na obklady. Z pěkně zbarvených vápenců a mramorů se řežou desky, leští se a využívají různým způsobem jako dekorační kámen, na obklady fasád, na vnitřní obklady, dlažby, parapety a schody. Vypálený vápenec se nejprve vyhasí ve vodě a z hašeného vápna a písku se vyrábí malta pro stavební práce. Vápenec je důležitou surovinou při výrobě cementu; v chemickém průmyslu slouží k vyrobě dusíkatého vápna, vápna na hnojení, karbidu, chlorového vápna atd. Ve sklářském průmyslu se používá k homogenizaci tavenin, v hutnictví se používá při hutnickém zpracování kyselých rud jako přídavek do vysokých pecí. Vybroušené čiré krystaly jsou raritou pro sběratele drahých kamenů. Pro amatérské mineralogy jsou na jedné straně potěšením nádherné krystaly kalcitu, na druhé straně je tento nerost zdrojem jejich trápení, protože pokrývá krustami vzorky řada jiných zajímavých minerálů.
Možnosti záměny: Kalcit se pozná velmi snadno; od podobných minerálů se liší velkým bohatstvím ploch a silným šuměním, když jej pokapeme zředěnou kyselinou chlorovodíkovou.