Narodil se na francouzském venkově kolem 30. let 17. století.

Roku 1682 formuluje a objevuje zákony tepelného záření při pokusu, zda teplo prochází také skleněnými deskami. Teplo se může šířit trojím způsobem a to vedením, konvencí (prouděním) a zářením. Při vedení se teplo rozšiřuje postupně v jednom tělesu, při záření prochází jako infračervené záření, světelné vlny průhledného tělesa jako plyny nebo sklo, které mohou být veskrze špatnými vodiči tepla. Pod konvencí se rozumí pohyb samotného nosiče tepla, např. při pohybu vzduchu nebo tekoucí vodě. Proudění tepla je tedy v tomto případě identické s pohybem nosiče.

Podobně jako Boyle se zabývá chemií i fyzikou, avšak jeho největším zájmem bylo zkoumání tepla a termodynamiky, jako vědy, které položil základy.

O jeho životě není mnoho údajů, víme třeba, že pracovala celý život prožil na venkově zkománím termických vlastností látek. K vrcholům jeho zkoumání patří formulace Boylova Marriotova zákona, nezávisle na svém anglickém protějšku.

Pravděpodobně dožívá ve Francii na přelomu 17. století a 18. století.