Odstranování vegetace vypalováním a težbou dreva na velkém území,má za následek nadmerné zvyšování výparu a dlouhodobé vysoušení celé oblasti a narušování celého ekosystému Amazonie. Spalování drevní hmoty zpusobuje zvyšování obsahu CO2, címž Amazonie prispívá 1/10 ke globálnímu oteplování Zeme. Amazovie tvorí genetickou banku pro obrovské množství druhu rostlin i živocichu. Komercní odlesnování je kontrolováno nadnárodními spolecnostmi a zájmem o rychlý zisk. Na dostatecnou rekultivaci nejsou peníze. Na 29 vytežených ha lesa pripadá pouze
jeden ha obnovený. Navzdory všemu zbývá zachránit 98,7% lesu Amazonie-zelených plic Zeme. Jedno z východisek je v agrolesnictví, v nemž lesní pudy, puvodne nevhodné pro plodiny, se budou moci využívat pro boboviny vyžadující pro svuj rust oporu, napr. práve stromy. Amazonie se ale nemuže stát místem, kam budou proudit prebytky obyvatel z pobrežních aglomerací, ani velkou obilnicí, jak si nekterí projektanti predstavují. São Paulo a Rio de Janeiro-mesta výrazných sociálních rozdílu
Urbanizacní procesy se ve vetšine rozvojových státu soustredily do malého poctu velkých mest, kde je vetší možnost získat zamestnání i bydlení. 18 mest z 25, ve kterých do roku 2000 žilo nad 10 milionu obyvatel, je v rozvojových zemích. Tento rust prináší mnoho pruvodních problému:nedostatek slušného bydlení, zamestnání, ale i základních služeb a vybavení. Prílivem dalších lidí se tak úroven jen snižuje. Výrazným rysem mest jsou tak silné sociální rozdíly. Po mexické metropoli jsou nejtypictejšími príklady mesta São Paulo(16,832 mil.oby.) a Rio de Janeiro(11,141 mil.oby.)Celá oblast má podporu federálních investic, které byly venovány na rozvoj komunikací a služeb. Model struktury a využití zeme a obytných ploch v brazilských mestech je typický pro mesta „tretího sveta“(príloha 5). Velká cást obyvatelstva(25-30%) žije na periferiích. Lidé pracují za malou mzdu dlouho a privydelávají si poulicním prodejem. Nízká úroven ovlivnuje nejvíce bydlení. Chatrce v okolí mesta jsou prelidnené a nemají žádnou infrastrukturu. Vznikají na neatraktivních místech: ve znecištených oblastech, v okolí kanalizacních stok nebo na prudkých svazích, kde hrozí sesuvy. Vodovody a elektrina jsou casto hudbou budoucnosti a znecištené pitné vody hrozí epidemiemi. Je tu vysoká úmrtnost detí, krátká délka života, podvýživa, nedostatek škol, kriminalita……
Jsou hledána ruzná rešení. Úsilí vlád smeruje ke zlepšení životních podmínek. Bourání Favelas a výstavba nových domu dále než 40 km od mesta tam, kde nejsou pracovní príležitosti není rešením, protože lidé se vrací zpet.