Velmi promenlivou oblastí je atmosféra, procesy odehrávající se v oceánech mají vetší setrvacnost a mnohé procesy probíhající na zemském povrchu mužeme z hlediska kratších výkyvu klimatu považovat prakticky za konstantní. Celý klimatický systém pak mužeme rozdelit na promenlivou, tzv. vnitrní cást(systém) a pomalu se menící vnejší systém, který svými zmenami ovlivnuje vnitrní systém. Klima je pak prumerný stav vnitrního klimatického systému, který je v rovnováze s pomalu se menícím vnejším systémem. K prirozeným zmenám klimatu dnes pristupují zmeny, které mohou být vyvolány antropogenními vlivy. Za nejvážnejší z techto zásahu do klimatického systému považujeme rust tzv. radiacne aktivních plynu. Tyto skleníkové plyny (=GHG=greenhouse gases) zesilují, nebo svými reakcemi napomáhají zesilování skleníkového efektu, což muže vést ke globálnímu oteplování a globální klimatické zmene. Na narušení rovnováhy mezi krátkovlnnou radiací absorbovanou Zemí a dlouhovlnnou radiací emitovanou do kosmu se mohou v budoucnu podílet i aerosoly, erupce sopek, zmeny slunecní cinnosti, …Tyto faktory jsou však v porovnání s GHG témer zanedbatelné. Rust teploty v minulém století nemužeme jednoznacne pripsat skleníkovému efektu, ale stav soucasných vedomostí umožnuje rozpoznání narušení klimatu. Lze odhadnou i budoucí odezvu klimatického systému na základe scénáru zmen emisí GHG.

2.3 Skleníkový efekt

Klima naší planety závisí na rovnováze mezi radiací pohlcenou a odraženou(príloha 7 ). Pro dnešní život príznivá prumerná teplota pri povrchu Zeme 15°C je dusledkem skleníkového efektu. Bez skleníkových plynu by Zeme byla asi o 33°C chladnejší a byla nejspíše zmrzlou planetou bez života. Pokud by vodní pára byla jediným GHG v atmosfére, pak by efekt bezoblacné atmosféry predstavoval 60-70% efektu v soucasnosti. Pro oxid uhlicitý predstavuje odpovídající hodnota 25%.Vzhledem k prekrývání úcinku nejde však procenta scítat. Príspevek jednotlivých plynu závisí na vlnové délce, kterou absorbují, na její úcinnosti a na koncentraci a prekrývání v atmosfére. Vodní pára i CO2 absorbují velmi mnoho a v hodne spektrálních pásmech. Ostatní plyny prispívají pouze v oblasti tzv. atmosférického okna, kde je úcinnost dvou nejvýznamnejších plynu velmi slabá. Navzdory malé koncentraci se zde uplatnují N2O, CH4,O3, FCF a halony.Radiacní vlivy jsou posuzovány z hlediska úbytku ci prebytku energie systému zemský povrch-troposféra. Koncentrace GHG stále stoupá, jak uvádí (tabulka 4), a to se zvýšenou rychlostí v posledních dvou dekádách. Samozrejme se objevují snahy o predpovídání vývoje klimatických procesu.