Biotop představuje souhrn všech neživých (abiotických) součástí přírody: geologického podkladu a minerálních složek půdy, vodního a klimatického režimu dané lokality.
Za producenty považujeme všechny autotrofní organismy (fototrofní bakterie, zelené rostliny, řasy a sinice) obsahující fotosyntetická barviva (bakteriochlorofyl, chlorobiumchlorofyl, chlorofyly a, b, c, d), s jejichž pomocí jsou tyto organismy schopny vytvářet z anorganických látek a viditelné části spektra slunečního záření energeticky bohaté organické sloučeniny, jež jsou pohotovými zdroji chemicky vázané energie (např. cukry).
Jako konzumenti vystupují v tomto uspořádání organismy, které nejsou schopny fotosyntézy (živočichové, nezelené rostliny, houby a neautotrofní bakterie), jsou proto heterotrofní. Energeticky bohaté látky získávají konzumací těl producentů. Nezelené rostliny a větší živočichové jsou vzhledem ke své velikosti (a povaze své potravy) někdy označováni jako heterotrofní makrokonzumenti, zatímco houby, neautotrofní bakterie a také četní zástupci členovců představují mikrokonzumenty. V ekosystému hrají mikrokonzumenti zcela klíčovou roli: získávání energie je u nich spojeno s rozkladem látek a uvolňováním minerálních živin, které jsou tak opět zpřístupněny producentům pro další fotosyntézu. Označují se proto jako dekompozitoři




Potravní řetězce
Základní funkční vlastností každého ekosystému je uzavřený koloběh látek a otevřený jednosměrný tok energie. Sledování pohybů energie a látek mezi producenty, konzumenty a dekompozitory nám ve zjednodušující podobě usnadňuje chápání potravních řetězců. Organismy, které získávají potravu ve stejném potravním článku tohoto řetězce, představují stejnou trofickou úroveň. Rozlišujeme tři potravní řetězce.
Pastevně kořistnický řetězec začíná producenty, jimiž se živí rostlinní (primární) konzumenti - býložravci. Ti jsou potravou masožravých (sekundárních) konzumentů, zoofágních predátorů. Za terciárního konzumenta lze pak označit predátora masožravců. Velikost těla organismů se v jednotlivých trofických úrovních tohoto řetězce zvětšuje, zato jejich populační hustota klesá. Řetězec lze demonstrovat příkladem jetel luční – hraboš polní – lasice kolčava – výr velký nebo sinice r. Mycrocystis (fytoplankton) – perloočky (zooplankton) – plotice obecná – štika obecná – člověk. Ve skutečnosti ovšem každý druh nebo taxon(systematická jednotka) bývá součástí několika až mnoha řetězců, které dohromady tvoří systém potravních sítí. Počet článků (trofických úrovní) v pastevně-kořistnickém potravním řetězci bývá v zeměpisných šířkách mírného pásma omezen na 3 až 5, v tropech o něco vyšší. Z celkového množství energie protékající ekosystémem je jen malý podíl fytomasy (cca 5-20%) vázán na pastevně kořistnický řetězec.
Krátký parazitický řetězec zahrnuje obvykle dva, ale někdy i tři články: hostitele, který je základním zdrojem potravy parazita, a popř. ještě jeho parazita, tzv. hyperparazita.