Vplyv ťažby, priemyslu a dopravy

Vliv těžby, průmyslu a dopravy na životní prostředí je velmi široký pojem, který se dá zkoumat z mnoha úhlů pohledu. Proto jsme si vymezili určité oblasti, které vám chceme přiblížit a zkusit odpovědět na otázku týkající se právě vlivu na životní prostředí. Hlavním zdrojem našich poznatků a údajů byly webové stránky Ministerstva životního prostředí.
Nejprve začneme vliv těžby surovin.
Podle dostupných statistických údajů za rok 1999 těží v ČR 256 těžebních organizací ročně celkem 136,1 mil. t nerostných surovin na 572 výhradních ložiscích. To je v průměru 0,89 % ze současných vymezených průmyslových zásob nerostů a 0,26 % z evidovaných celkových geologických zásob nerostů. Výši uváděných těžeb deklarují těžební organizace v ročních statistických výkazech. Charakteristickým rysem těžby surovin v roce 1999 je další pokles těžby černého a hnědého uhlí o proti těžbě v roce 1998 pokles o 11,7 % resp. o 13,6 %. U stavebního kamene došlo k poklesu těžby v CHKO o 2,6 %. Celkově však stoupla v roce 1999 těžba živcových surovin a náhrad živců, což je celosvětový trend odpovídající vzrůstající spotřebě energeticky úsporných surovin. Konec konců, každý z nás viděl před pár týdny vliv těžby na životní prostředí a v porovnání s momentálními výsledky je zde patrné zlepšení.
Dalším značně působivým vlivem je průmysl, který se skládá z mnoha odvětví. Jako první je energetika, která se z hlediska průmyslu jeví jako ucelený prvek.
Z hlediska ochrany životního prostředí lze pokládat za nejdůležitější zákon o hospodaření energií, který řeší otázky efektivního užití paliv a energie. V souladu s trendy v zemích EU obsahuje Energetická politika životního prostředí princip udržitelného rozvoje sektoru energetiky. To předpokládá další zásobování energií v režimu udržitelného zásobování, jehož princip vyžaduje:
o minimalizovat nároky na čerpání neobnovitelných zdrojů energie a vyšší využití obnovitelných zdrojů energie
o minimalizovat negativní vlivy energetiky na životní prostředí. V oblasti energetických zdrojů byla realizována opatření ke zvýšení účinnosti energetických cyklů. Provozované velké zdroje byly již v roce 1999 „ekologizovány“, tj. vybaveny odsiřováním a denitrifikací a splňují emisní limity. Při přenosu energie došlo ke snížení ztrát. V oblasti spotřeby byla realizována se státní podporou opatření směřující ke snížení energetické náročnosti. V současné době se na výrobě elektrické energie podílel dominantní výrobce ČEZ, a.s. cca ze 70 %.

Z toho se podílejí na výrobě elektrické energie parní elektrárny 77 %, vodní elektrárny 3 % a jaderná energetika 20 % (JE Dukovany). Celkově se dá říci, že vývoj spotřeby primárních zdrojů energie byl ve sledovaném období z hlediska ochrany životního prostředí příznivý. Poklesl i podíl tuhých paliv na ve prospěch ušlechtilých paliv např. zemního plynu. Je patrný i příznivý vývoj emisní situace ze stacionárních zdrojů energetiky v letech 1990 až 1999. Poklesly i emise SO2 o cca 86 %, emise NOx o cca 73 %, emise tuhých látek o cca 91 %. Emise SO2 poklesly v roce 1999 o cca 39 % proti roku 1998. Dalším z indikátorů pro oblast energetiky jsou i výdaje na ochranu životního prostředí. Finanční prostředky na podporu aktivit směřujících ke zvyšování účinnosti energetických cyklů, snižování energetické náročnosti a k efektivnímu užití energie jsou poskytovány v rámci Státního programu na podporu úspor energie a využití obnovitelných zdrojů energie zejména prostřednictvím Státního fondu životního prostředí (SFŽP) a České energetické agentury (ČEA). Každoročně je vládě ČR předkládáno vyhodnocení přínosu uvedeného programu. Obdobně jako v jiných vyspělých zemích, představuje doprava v ČR jeden z hlavních faktorů, který při svém rozvoji nepříznivě ovlivňuje kvalitu životního prostředí, kdy největší podíl v tomto směru náleží dopravě silniční. Její negativní vliv se projevuje především v produkci emisí znečišťujících ovzduší, vyšší hladině hluku a v záboru půdy při výstavbě nebo rekonstrukcích silniční a dálniční sítě. Hlavními složkami jsou CO2, CO, NO2, CxHy, SO2, Tuhé látky, Pb. Pro ilustraci v roce 1999 bylo do ovzduší emitováno 37 t Pb ze stacionárních zdrojů a 117 t Pb z mobilních zdrojů. Emise roku 1999 proti roku 1998 vykazují i nadále mírný pokles s výjimkou emisí CO2, kde došlo k mírnému nárůstu (u silniční dopravy nákladní, letecké a vodní dopravy). Emise NO2 se nepatrně zvýšily u silniční dopravy nákladní a dopravy vodní.
Co se týče kapalných a plynných pohonných hmot, ze kterého je patrný nárůst prodeje automobilových benzínů a především ekologicky žádoucí pokračující pokles prodeje olovnatých benzínů (proti roku 1998 o 4,4 %) a nárůst prodeje bezolovnatých benzínů (proti roku 1998 o 18,5 %). Po výrazném nárůstu v roce 1997 prodej biopaliv stagnuje a je nadále nízký. Vlivem pokračujícího nárůstu osobních a dodávkových vozidel vzrostl také stupeň motorizace. Podle kvalifikovaných odhadů bylo v ČR v roce 1999 vybaveno katalyzátory cca 981 tis. vozidel, což je o 16,5 % více než v roce 1998. Pokračuje tedy stoupající trend, tak jako u vozidel na alternativní pohon.

Což působí na vývoj indexu měrných emisí z dopravy, který ukazuje na pokračující efekt snižování emisí úpravami spalovacích motorů, užitím katalyzátorů a opatřeními k úsporám paliva. Počet nákladních automobilů od roku 1990 vzrostl o více než 90 % a dosáhl v roce 1999 302 tis. vozidel. Dopravní zatížení silniční sítě proti roku 1990 vzrostlo o 26 %, nejvíce na dálnicích , rovněž se značně zvýšila tranzitní doprava a zatížení silničních hraničních přechodů. U nákladní dopravy vzrostl výkon silniční dopravy asi o dva a půlkrát na úkor dopravy železniční, u které výkon klesl asi na polovinu. Výkon lodní dopravy poklesl téměř o 40%. Celkově činí nárůst výkonů silniční nákladní dopravy od roku 1990 více než 120 %. Výkony železniční dopravy poklesly proti roku 1998 o 11 %, její celkový pokles od roku 1990 je cca 60 %. V průběhu let 1990 - 1999 došlo k poklesu poptávky po přepravě osob o 50 %, u MHD byl pokles v přepravě osob asi třetinový, tj. asi 13 %. V období let 1990 - 1999 vzrostl počet osobních automobilů o cca 50 % a dosáhl již téměř 3,7 mil. Zvláště kritický je stav v Praze, kde připadají na jeden osobní automobil dva obyvatelé. V autobusové linkové dopravě je pokles výkonů od roku 1990 více než 50 %. Proti minulým rokům značně poklesla i vytíženost spojů, 87 % autobusových spojů v pracovní dny je pod hranicí rentability. Ve dnech pracovního volna a klidu se toto procento pohybuje okolo 80 %. Od roku 1990 došlo rovněž k poklesu přepravy osob u železniční dopravy, a to o cca 35 %. Růstový trend vykazuje pouze letecká doprava, ve srovnání s rokem 1993 vzrostl počet přepravených osob o více než 100 %, což v současné době je zcela pasé.
Dále se budeme věnovat zpracovatelskému průmyslu a to konkrétně oblasti ochrany vody. Znečišťovatelé vybraných odvětví průmyslu vypustili v roce 1999 celkem 290,4 mil. m3 odpadních vod, což je cca o 6,8 % méně než v roce 1998. K největšímu poklesu došlo v odvětví hutnictví (o 35 %) a ve strojírenství (o 27 %). Naopak zvýšení bylo zaznamenáno v chemickém průmyslu (o 21,8 %) a ve sklářském průmyslu (o 80 %). Sestupná vývojová tendence pokračovala také u vypouštěného množství hlavních druhů znečištění (BSK5, CHSKCr, NL). K poklesu vypouštěného znečištění došlo téměř ve všech vybraných odvětvích průmyslu, s výjimkou papírenského. Největší snížení vypouštěného znečištění bylo zaznamenáno v dřevozpracujícím průmyslu (o 85 %) a v průmyslu textilním a potravinářském (zhruba o 50 %).

Snížení vypouštěného znečištění ovlivnily především tyto faktory:
o snížení produkovaného množství znečištění v důsledku omezení objemů některých druhů výrob a zavádění racionálnějších výrobních technologií
o zvýšení podílu odstraněného či odbouraného znečištění lepším využíváním starých ČOV a zahájením provozu u ČOV vybudovaných v letech 1998 - 1999
o napojení odpadních vod z některých průmyslových závodů na veřejné kanalizace s disponibilní kapacitou ČOV. V papírenském průmyslu byla v roce 1999 největším zdrojem znečištění a.s. AssiDomän – Sepap Štětí, která vypustila asi 38 249 tis. m3 odpadních vod s 9 677 t CHSKCr. Toto množství bylo zhruba 28,4 % celkového množství CHSKCr z celého průmyslu, proto, že své odpadní vody čistí pouze na biologické ČOV, která má sice vysoký efekt čištění podle BSK5, ale relativně malý efekt podle CHSKCr. Největším znečišťovatelem v chemickém průmyslu byla v roce 1999 a.s ALIACHEM, Synthesia Pardubice. V tomto roce vypustila zhruba 28 mil. m3 odpadních vod s 3 577 t CHSKCr, když v roce 1998 to bylo 6 005 t CHSKCr. Snížení CHSKCr zhruba o 40 % bylo dosaženo tím, že se na ČOV přiváděly v roce 1999 odpadní vody, které se dříve vypouštěly bez čištění.
Ve většině závodů potravinářského průmyslu jsou provozovány mechanicko-biologické ČOV s přiměřenými čistícími efekty. Největším znečišťovatelem v tomto odvětví je i nadále lihovar a.s. BIOFERM Kolín, z něhož bylo vypuštěno v roce 1999 78 t BSK5, což bylo 27,4 % BSK5 vypuštěné z celého potravinářského průmyslu. V textilním a kožedělném průmyslu má většina závodů ČOV, nebo jsou napojeny na městskou ČOV. Jedná se relativně o malé zdroje znečištění.
Hodnocení hlavních ukazatelů ovlivňujících životní prostředí nelze u zpracovatelského průmyslu provést bez zahrnutí podnikové energetiky. Tu představuje výroba elektrické energie a tepla pro vlastní spotřebu a spotřeba paliv přímo v technologických procesech (hutě, sklárny, cementárny apod.).
Ve většině odvětví došlo v roce 1999 k dalšímu poklesu emisí hlavních znečišťujících látek do ovzduší.