Obecně škodliviny v ovzduší zvyšují zatížení organismu, které u oslabených lidí (nemocných, starých nebo dětí) může vést k vážným zdravotním potížím nebo i k smrti (v roce 1952 v Londýně během dlouhodobého smogu zemřelo v důsledku přetížení organismu několik tisíc lidí). - okyselení půdy a vodních toků. Projevuje se v oblastech, kde je nedostatek vápníku, který by rozpuštěné kyseliny neutralizoval. Škody na rybách a dalších vodních organismech se projevují pod hodnoty pH 6.5, pod pH 5.0 je voda mrtvá - což je případ např. značné části jezer ve Skandinávii a v Kanadě. - škody na majetku a uměleckých dílech. Ozón a další fotooxidanty urychlují přirozené procesy stárnutí lidských produktů. Nejvíce škod ovšem působí imise oxidu siřičitého, které rozrušují strukturu staveb a uměleckých památek (přeměnou uhličitanů na sírany), způsobují korozi skla, textilií a kovů. - škody na lesních porostech. K ničení a umírání lesů docházelo z různých přirozených příčin (sucho, sněhová pokrývka, hmyz) vždy. Od poloviny sedmdesátých let ale příčiny a rozsah škod přesáhly daleko za přirozenou úroveň a začalo velkoplošné umírání lesů, především ve Střední Evropě a v Severní Americe. Tato novodobá poškození lesa se vyznačují kontinentálním rozsahem (nejsou omezena regionálně), rychlým šířením, postižením všech hlavních druhů stromů a dlouhodobým přetrváváním. V současné době je ve Střední Evropě do různého stupně poškozena více než polovina lesních porostů, v posledních letech se přitom projevuje lehké zlepšení u jehličnatých stromů a stav se všeobecně zhoršuje u stromů listnatých. Příčiny lesních škod jsou různorodé a často se v účincích vzájemně posilují (tzn. že vliv při současném působení je silnější než součet jednotlivých vlivů - tato vlastnost se nazývá synergismus). Jednotlivé faktory lze rozřadit do několika skupin:
a) účinek antropogenních emisí škodlivin do ovzduší. Listy a jehličí zachytávají z atmosféry částečky prachu a molekuly škodlivin, především oxidu siřičitého, oxidů dusíku a ozónu. Slouží tak vlastně jako filtry škodlivých látek, při dlouhodobém působení vyšších koncentrací škodlivin ovšem v listech dochází k porušování buněčných membrán, odumírání buněk a tkání a k poruchám mechanismu průduchů a dýchání. b) okyselení lesní půdy. Vápenaté a hořečnaté ionty, nezbytné k růstu stromů, se při nízkém pH nadměrně uvolňují a následně vymývají z půdy. Jejich místo zastupují ionty hlinité, které jsou pro rostliny (zvláště pro jemný kořenový systém) jedovaté. c) klimatické příčiny. Suchá léta, mrazivé zimy a silný vítr poškozují zdravotní stav stromů.