To, že něco nehraje, lze poznat na většině zveřejněných snímků z mise Apolla. Na tomto snímku není například půda rovnoměrně osvětlena jako slunečním světlem, nýbrž jako reflektorem s nejsvětlejším prostorem za astronautem a odtud se zřetelným úbytkem jasu dozadu a do stran. Na jiných fotografiích jsou vidět např. stíny, které neprobíhají paralelně, nerovnoměrné osvětlení, které by u slunečního světla nesmělo existovat, ale i to, co se zrcadlí v helmách astronautů, často neodpovídá tomu, co by muselo být vidět. Lze rozeznat světelné body na horizontu, které by při zmenšení helmou musely být ve skutečnosti obrovské (reflektory nebo UFO?), stíny zrcadlících se astronautů jdou mnohdy jiným směrem, než by napovídal směr osvětlení v popředí atd.

Postavení kamery (výška/perspektiva) mnohdy také nesouhlasí s astronautem, zrcadlícím se v hledí, který však snímek musel pořizovat, jelikož se na Měsíci nacházeli údajně vždy jen 2 astronauti.

Jsou tedy tyto fotografie podvrhy? Byly pořízeny ve studiu? A pokud ano, nebyli tedy astronauti nikdy na Měsíci? Proč to potom trvalo celé hodiny mezi přistáním Apolla 11 a výstupem Neila Armstronga? (Přistání kolem 21h SEČ, výstup 4h ráno.) Při show, inscenované ve studiu za desítky miliard peněz daňových poplatníků by bylo možno si takovou pauzu ušetřit. Existují i radiová hlášení, natočená nezávislými radioamatéry, která svědčí o překvapení astronautů při pohledu na neobyčejné objekty na Měsíci.

Údaje o fyzikálních vlastnostech Měsíce jsou rovněž rozporuplné. Údajně máme na Měsíci šestinu zemské přitažlivosti. Ale už z výpočtu podle Newtonova gravitačního zákona vycházejí zcela jiné hodnoty.

Neutrální bod je bod, kde se mezi dvěma nebeskými tělesy přitažlivé síly navzájem vyruší. U dvou stejně těžkých nebeských těles by to bylo uprostřed. Při poměru mezi Zemí a Měsícem 1:1/6 by se musel neutrální bod nacházet zhruba 20.000 mil nad Měsícem. Podle údajů NASA se však nachází ve vzdálenosti 43.000 mil, což se lze dočíst v Brockhausu. To ovšem znamená, že gravitace Měsíce musí být podstatně vyšší. Podle odpovídajícího vzorce dojdeme k 64 % zemské gravitace. Slaboučké skoky astronautů, které lze vidět na záběrech NASA, nejsou ani půlmetrové, by potvrzovaly, že je tam gravitace podstatně vyšší než jak se nám říká.

Když už jsme se dostali až sem, je tím vlastně už podána polovina důkazu o tom, že musí existovat tajné pohonné technologie NASA. Neboť pohlížíme-li na obrovskou raketu Saturn V, kterou astronauti Apolla potřebovali, aby se dostali ze Země - ta je totiž přes sto metrů vysoká a sestává převážně z pohonných hmot k překonání zemské přitažlivosti, musíme si klást otázku, jak by mohl být v mrňavém měsíčním modulu obsažen dostatek pohonných hmot na překonání gravitace přesahující polovinu zemské přitažlivosti.