Projevem elektromagnetického pole jsou pouze elektrické a magnetické síly a nic víc. Aby se fyzikové přesvědčili o pravdivosti Maxwellovy teorie bylo třeba potvrdit ještě některé nové závěry, které z ní vyplývaly. Jedním z nich byla právě existence příčného elektromagnetického vlnění, šířícího se rychlostí světla. Odtud byl vlastně již jen krůček k závěru, že světlo je vlnění elektromagnetického pole.

Obsah

Spektrum elektromagnetického záření
Maxwellovo dílo ukázalo, že elektrické, magnetické a optické jevy mají stejnou podstatu. Vyplynula z něj také existence dalšího elektromagnetického záření. Toto záření však už není světlem, které může člověk vnímat zrakem. Dnes už víme, že země je doslova zaplavována elektromagnetickým zářením z vesmíru. Toto záření pochází ze slunce a dalších vesmírných zdrojů. Člověk však může vnímat zrakem jen nepatrný zlomek tohoto záření. K registraci a měření ostatních druhů elektromagnetického záření musel člověk zkonstruovat zvláštní přístroje a aparatury.

Na základě Maxwellovy předpovědi se fyzikové v osmdesátých a devadesátých letech minulého století vydali na lov neviditelných vln a záření. Byl mezi nimi také mladý německý fyzik Heinrich Hertz. Hertz se věnoval studiu jiskrových výbojů a elektromagnetické indukce při rychlých oscilacích. Podařilo se mu koncem roku 1887 uměle vyvolat krátké radiové vlny. První zprávy o výsledcích jeho pokusů vyvolaly živý zájem vědecké veřejnost. Přicházeli mu blahopřejné dopisy a jeden z nich byl podepsán jménem Wilhelma Conrada Röntgena, které mělo za několik málo let vstoupit do historie.

Večer 8. listopadu 1895 prováděl Röntgen jako obvykle sám ve své laboratoři na Würzburské univerzitě své experimenty s výbojovými trubicemi. Trubici přitom obalil černým papírem, který nepropouštěl světelné ani ultrafialové záření. Nedaleko trubice leželo “náhodou” několik krystalů, které začaly ve tmě světélkovat. Röntgen nazval záření paprsky X a začal s nimi experimentovat. Zkoušel jim dávat do cesty různé překážky, kterými záření nerušeně procházelo. Nakonec jim dal do cesty vlastní ruku a pozoroval její obraz na stínítku. Röntgenův objev způsobil jak ve vědeckých kruzích tak mezi širokou veřejností senzaci. Röntgenovy paprsky X se ukázaly být také elektromagnetickým zářením. Jeho vlnová délka je ovšem mnohem kratší než u světelného záření, řádově několik milióntin metru. Tyto paprsky našly uplatnění hlavně v medicíně, ale také v průmyslové defektoskopii a při výzkumu vlastností krystalů.



Obr.