intervaly tvořené vždy dvěma víc nebo méně konsonantními tóny, je možné najít v souboru libovolného základního tónu a vyšších harmonických tónů, které k němu připadají.

Nejjednodušším hudebním intervalem je tzv. oktáva, interval tvořený dvěma tóny, jejichž frekvence jsou v poměru 2 : 1. Jestliže v tomto případě za čas jedné periody hlubšího tónu uplynou právě dvě periody tónu vyššího, tak, že perioda výsledného zvukového vlnění se rovná periodě hlubšího tónu, potom tyto dva tóny tvoří oktávu se v hudbě ani nepovažují za tóny kvalitativně odlišné a označují se pomocí stejných písmen, např. c1 a c2. Nejjednodušším hudebním intervalem v oktávě je tzv. kvinta, interval tvořený tóny s frekvencemi v poměru 3 : 2.

Jestliže libovolné tři tóny, například a, b a c, jejichž absolutní výšky jsou v1, v2 a v3, potom pod součtem intervalů dvojice tónů a a b a dvojice tónů b a c se v hudební praxi rozumí interval tónů a a c. Pro relativní výšku tónů tvořících tento interval platí

, neboli .

Podle těchto výsledků relativní výška tónů ohraničujících hudební interval, který je součtem jiných dvou hudebních intervalů, se rovná součinu relativních výšek tónů ohraničujících sčítané intervaly tak, že logaritmus výsledné relativní výšky se rovná součtu logaritmů relativních výšek tónů ohraničujících sčítané intervaly.

Odvození nového intervalu od daného se v hudbě nazývá inverze intervalu a dosáhne se tak, že se nižší tón dvojice tónů tvořících interval nahradí tónem s dvojnásobnou frekvencí a nebo tón s vyšší frekvencí se nahradí poloviční frekvencí, přičemž se současně pořadí tónů vymění. Inverzí kvinty, intervalu daného poměrem frekvencí 3 : 2, vzniká kvarta, interval určený poměrem frekvencí 4 : 3. Rozdíl kvinty a kvarty je tzv. velký celý tón, určený poměrem frekvencí .

Nejenom dva, ale i více současně znějících tónů může představovat souzvučný celek. Podmínkou je, aby se poměr frekvencí všech současně znějících tónů rovnal poměru dost malých a celých čísel. Nejjednodušším souzvučným trojzvukem i v oktávě je skupina tónů s frekvencemi v poměru 3 : 4 : 5, jehož inverzí je možno utvořit tzv. tvrdý terc-kvintový akord, trojzvuk určený poměrem 4 : 5 : 6.

Hudební stupnice, to jsou vždy po oktávě se opakující sledy tónů s takovými frekvencemi, že je z nich možno i v hranicích oktávy sestavit několik konsonantních trojzvuků. Současná hudba dnes používá dvojí stupnice - tzv. tvrdé (dur) a tři měkké (moll). Tvrdou stupnici tvoří tóny s frekvencemi v poměru čísel

24, 27, 30, 32, 36, 40, 45, 48

a tzv.