Vnějším okruhem spojujícím obě strany destičky pak teče proud. Jeden cm2 dává proud asi 12 mW (miliwattů). Jeden m2 může na zemi v letní poledne dát až 150 wattů. V kosmickém prostoru je to až 250 wattů. Sluneční články se zapojují za sebou, abychom dosáhli potřebné napětí (na jednom článku je 0.5 V) a vedle sebe, abychom dosáhli potřebný proud. Spojením mnoha článků za sebou a vedle sebe vznikne sluneční panel.

Elektřina z vesmíru?
Na vodorovně položenou plochu o obsahu 1 m2 dopadá na zemi přibližně 1 200 kWh sluneční energie za rok. Nad zemskou atmosférou je to 12 000 kWh ročně, je to tedy desetkrát více. Nebylo by možné získávat elektřinu ze slunečního záření v kosmickém prostoru a posílat ji pak na Zem? Ve vesmíru nejsou oblaka, nestřídá se den a noc a sluneční záření by tedy nebylo ničím omezováno. Ve výšce 36 000 km nad zemským rovníkem oběhne družice zemi jednou za 24 hodin, to jest doba, za kterou se Země jednou otočí a družice tedy "visí" stále nad stejným místem. Takové družici říkáme geostacionární.

Taková družicová elektrárna by se samozřejmě nestavěla na zemi, ale v kosmickém prostoru, materiál by byl přivážen raketoplány a celé staveniště by "plavalo" ve stavu beztíže. Plánované solární panely mají velikost 5 x 12km. Těmito panely by protékalo 84 000 000 kW ve dne i v noci. Tento proud by se měnil na velmi krátké rádiové vlny a vysílal k Zemi. Na zemi by se tyto vlny zachytávaly, měnily na střídavý proud a ten by se rozváděl do normálních sítí. Tento proud by měl hodnotu asi 10 000 000 kW. Čtyři až pět takových družic by zcela pokrylo veškerou energetickou spotřebu našeho státu.

Dnes je tento projekt pořád ještě ve fázi snů, ale zítra to už může být realita. Pozemní fotovoltaické elektrárny už fungují například v Saudské Arábii.

Nepřímá přeměna
Elektřinu lze ze slunečního záření získávat také nepřímo, přes teplo. Termoelektrická přeměna spočívá v tzv. Seebeckově jevu. V obvodu z dvou různých vodičů vzniká elektrický proud, jestliže jejich spoje mají různou teplotu. Účinnost tohoto zařízení, kterému se říká termoelektrický článek, závisí na rozdílu teplot a na vlastnostech vodičů.

Spojením většího množství termoelektrických článků vzniká termoelektrický generátor. Při využití slunečního záření se jeden spoj umístí do ohniska fokusačního sběrače a druhý může být ve vodě nebo v půdě.

Sluneční tepelné elektrárny
Mluvil jsem zde již o sluneční elektrárně fotovoltaické. Bohužel je toto zařízení zatím velmi nákladné.